pátek 19. říjen 2018 RSS Mapa stránek Přihlásit se Registrace
Úvod > Modely > Z loděnic > Dorian III. třetí pokračování

Dorian III. třetí pokračování

07.03. 2010 | Z loděnic Vložil(a): Jirka
ZL_014_001B
ZL_014_001B

Další díl nekonečného seriálu o stavbě Doriana Graye pokračuje, tentokrát postupem odlití a opracování balastu.
Jako reakce na článek o odlévání olova se mi ozval jeden pán co vyštudoval SPŠ slévárenskou v Praze. Taky pokukuje po plachetnicích a prý se ukáže i na Kristýně. Napsal mi pár typů které by se mohly hodit i ostatním modelářům. Napsal mi že to můžu klidně zveřejnit.Chtěl bych Tě tedy ještě požádat, zda bys doplnil tyto rady na závěr článku. 

Milan Dvořák

 


Výroba Balastu

První pokus

Loni na jaře jsem chtěl odlít balast. Na tuto operaci jsem se pečlivě připravoval. S litím tekutého kovu neměl žádné zkušenosti, proto jsem hledal co nejvíc informací na netu a v knížkách. Nejvíc užitečných informací jsem kupodivu objevil v knize s názvem „Dekorativní úpravy v bytě“. Byl tam podrobný návod na odlévání cínových figurek i výrobu sádrové formy. Také jsem sháněl samotné olovo. Nakonec jsem jej sehnal ve formě starých trubek ve sběrných surovinách. Koupil jsem ho něco přes 6 kg. Radši trochu víc než míň. Cestou jsem ještě přikoupil sádru a šel jsem na věc. Dřevěný balast jsem měl přišroubovaný k trupu a krásně opracovaný. S trupem přesně lícoval. Odšrouboval jsem ho a několikrát nalakoval a přebrousil, aby byl hladký.  prkýnek jsem zhotovil bedničku a na ní druhou bedničku bez dna. Spodní bedýnku jsem vylil sádrou a zabořil do ní polovinu dřevěného balastu. Když sádra ztuhla, zkusil jsem po vzoru Kutila separovat druhou půlku formy igelitovým sáčkem. Když byla i druhá půlka formy tuhá rozebral jsem bedýnky a vyndal jsem z formy dřevěný balast. Horní půlka formy byla díky igelitu trochu krabatá, ale formu jsem uznal za použitelnou s tím, že případné otřepy na balastu zapiluju.

 

První forma

 

Obě půlky formy jsem sušil asi měsíc na radiátoru. Čekal jsem totiž, až venku sleze sníh. Tavba olova v kuchyni totiž neprošla schvalovacím řízením…

Jednoho krásného jarního dne jsem na dvoře před domem usadil suchou formu do písku tak, aby se nekácela. Na kotlíkovém grilu jsem ve starém a pro tento účel „speciálně“ upraveném hrnci začal s tavbou. (Úprava spočívala v tom, že jsem přidělal k uším hrnce kus drátu - úchyt podobný tomu jaký má kýbl a dole očko. Do očka dole se zachytí háček či pohrabáč a lze tak naklánět celý hrnec. Aspoň tak jsem to zamýšlel. Ukázalo se, že v mém provedení to není to pravé ořechové. Příště vyzkouším něco s pevným držadlem – třeba zednická fanka)


Olověné trubky v hrnci se nejdřív tvářily, že se ani nehnou, ale po chvíli se začali pomalu ale jistě rozpouštět. Starou lžící jsem pak sebral z roztaveného olova jakýsi „škraloup“ (prostě nečistoty) až se objevil krásně stříbřitý kov. Lžíci jsem držel v tlusté rukavici. Vůbec bezpečnost jsem bral vážně. Měl jsem na sobě dvoje montérky, rukavice, brýle a kýbl studené vody po ruce. Se spáleninami mám jisté neblahé zkušenosti a nechtěl jsem k nim přidávat další.


Teď nastala ta „nejzábavnější“ fáze – lití samotného olova do formy. Poté, co se ukázalo, že manipulace s hrncem pomocí pohrabáče není moc stabilní a bezpečné mi s litím pomohl děda. Já držel hrnec za úchyt nahoře a děda pomocí kleští nakláněl hrnec za ucho nad formu. Povedlo se. Olovo teklo do formy. Přišlo mě to jako lít vodu! Když byla forma z půli plná, tak znenadání praskla. Lili jsme dál s tím, že snad není ta prasklina velká a že se to zaleje…

Po vychladnutí olova jsem rozebral formu. Koukala na mě půlka balastu. Zbytek olova odtekl někam pod formu do písku. No nic první tavbu jsme přežili ve zdraví, i když se nezdařila.

 

 


Výsledek první tavby               Konec první formy

 

Druhý pokus

Druhý pokus se už povedl a podařilo se mi nafotit i postup výroby formy.

 


Bedničky

 

Tady jsou vyfoceny bedýnky, do kterých jsem lil sádru. Oproti původním jsou vylepšené tím že i ta spodní nemá dno, což usnadňuje vyjmutí sádrové formy. A jsou vyšší rozhodl jsem se udělat novou formu masivnější. Myslím že první forma praskla protože měl poměrně tenké stěny.

 

Spodní bedýnka

 

Spodní bednička leží na skleněné tabuli připevněná modelínou. Vnitřek bedničky včetně skla je potřený olejem (slunečnicový olej ukořistěný ve špajzu) aby se sádrová forma snadno vyndala. V kelímcích vlevo je olej a vazelína na separování .Vpravo u modelu balastu si  všimněte malého kuželovitého kolíčku. Ten se bude hodit.

Půlka formy

 

Spodní bedýnka je vylitá sádrou a do ní je vtlačena půlka modelu balastu. Potvora trochu plaval, tak jsem jej musel trochu zatížit prkýnky, aby měl správný ponor. Pomocí kuželovitého kolíčku jsem v rozích vymáčkl důlky. Až se bude lít druhý díl formy důlky se zalijí a vzniknou vodící kolíky a obě půlky formy na sobě budou přesně sedět.

 

 

Výsledek                                       Rovnání                             Srovnáno

 

Tady jsem se pokusil trochu srovnat dělící rovinu formy. Nejdřív jsem se pokoušel přečnívající sádru ořezat pilovým plátkem jak je vidět na fotce. Pak jsem přišel na to, že je mnohem snazší a rychlejší to pilovým plátkem oškrábat.

 

 Druhá půlka formy


Do očištěné a vazelínou neseparované formy vložíme model (taky olemtaný vazelínou) a přikryjeme druhou bedýnkou. Jak je vidět dva vodící kolíky se mi nepovedly ale i tak na sebe forma lícovala dobře. Taky je vidět, že horní půlku formy se mi podařilo trochu poškodit při vytahování modelu. (Nechtělo se mu ven. Pomohla až hrubá síla – pohádka o veliké řepě hadr ) .

 

Druhá půlka                                        Zalito                                              Výsledek

Na poslední fotce je stav, když už jsem vypiloval rašplí vtokový otvor pro lití olova...

V knížce jsem vyčetl ze když se očadí vnitřek formy sazemi (třeba ze svíčky ) tak se na povrchu odlitku nebudou tvořit bublinky či co. No tak jsem to vyzkoušel taky. Pro jistotu.

 


Očazení

 

Sádrová forma má být pořádně suchá. Pokud by nebyla, tak při lití olova může forma prasknout díky páře. Druhá forma se sušila 3 týdny, když jsem čekal, až zas bude venku trochu hezky. Nastaly poslední přípravy. Formu jsem zadrátoval. Pak jsem ji zakopal do písku na dvoře.

 

 

Zadrátováno                                                  Sopka

 

Tentokrát jsem si dal záležet aby pod formou nebyla žádná díra a  veškerý písek kolem stěn jsem pečlivě přidusával k formě. Vznikl útvar připomínající sopku. Akorát že tavenina nešla ven ale dovnitř. Vpravo od „sopky“ je vidět menší forma, do které jsem si odlil olověný váleček o průměru 20 mm na případné dovažování lodi. Roztavení olova a odlití proběhlo vlastně stejně jako poprvé, jen s tím rozdílem že forma vydržela. Po vychladnutí kovu (dvě hodinky pauza) jsem vykopal formu a otevřel ji. Vykoukl na mě odlitek v docela dobré kvalitě. Stačilo zapilovat nálitky.

Další úpravy odlitku.


Po zapilování všech nálitků na balastu jsem jej zkusmo přiložil k lodi, jestli dobře sedí. Neseděl - viz fotky dole. Odlitek mi přišel jakoby trochu scvrklý. Asi jak kov zchladl tak se trochu smrštil. Díra byla hlavně vzadu. Později jsem to dotmelil.

 

 

Zkouška                                               Mezera


Připevnění balastu k trupu


Na těchto šroubech drží balast v trupu. Ty větší mají průměr 10 mm a tvoří vlastně dutá pouzdra pro šrouby M5 které procházejí skrz samotný odlitek.

 

Šrouby


Možná jste si všimli, že již v sádrové formě byly naznačeny jakési body pro odvrtání otvorů pro šrouby. To jsem ještě netušil, jak špatně se olovo vrtá. Proboha nevrtejte jen tak v ruce jako já, jinak díra půjde zaručeně vedle. Raději vrtat ve stojanové vrtačce. A hezky pomalu a zlehka. Vrták velmi často čistit jinak se zlomí. Není nic horšího než půlka vrtáku zalomená v odlitku jak jsem se na vlastní kůži přesvědčil.

 

Zavrtání

Zde je vidět šrouby tak jak budou. Pro mosazná pouzdra je v mrtvém kýlu předřezaný závit a spoj je pak ještě pojištěný epoxidovým lepidlem.  Protože díry v odlitku byly otřesné, musel jsem je nějak opravit. Použil jsem epoxid na kov smíchaný s olověnými pilinami ze zabrušování. Olověné piliny proto, že jsem chtěl trošku dohnat ztracenou hmotnost.

 

 

Oprava odlitku                                             Opravená díra


Konečná povrchová úprava.


Proběhla přesně podle Karlíkových rad, a myslím, že vše dopadlo dobře. Nejdříve jsem natřel odlitek základovou barvou na kov. Pak jsem tmelil dvousložkovým polyesterovým tmelem, hlavně v zadní části odlitku, aby zmizela ta hnusná mezera. Následovalo broušení, tmelení, broušení atd. až k dokonalosti. Nakonec jsem nastříkal balast černou barvou ve spreji - viz foto dole

 

Připevněný balast


V návodu na stavbu Doriana Borek ještě doporučuje po prvních zkušebních jízdách a případném dovážení modelu pojistit spoj balastu s trupem silikonem. Tak až se dostanu do téhle fáze tak to také zkusím.

 

Milan Dvořák

Doplnění

Jeden kolega modelář který ví o odlévání kovu mnohem více než já mi napsal po otisknutí mého návodu e-mail s několika zlepšováky. Myslím, že by se mohly ostatním hodit a proto je zde chci zveřejnit.

Výroba formy a odlití je v pořádku. Ale je nutné při výrobě formy vedle vtoku vyrobit také jeden, lépe dva odvzdušňovací otvory. Horká pára a plyny, které při odlévání vznikají, mají kudy odejít z formy. Když tam nejsou, unikají ven přes vtokový otvor a tvoří se zbytečně bubliny na povrchu i vevnitř odlitku. Takže vedle vtoku ve vzdálenosti cca 2 cm ještě jedna, nebo dvě díry o průměru cca 1 cm. Otvory ze shora zaškrábni do kužele. Při lití lépe vidíš, jak se otvory plní a nevyběhne ti olovo hned ven a tudíž neublíží. A kdyby jsi u vtoku do sádry vyškrábl misku, jamku, (tvar polévkové lžíce) a lil olovo přes tuto jamku, tak je to lepší, protože v jamce se zachycují nečisty a šlem, který plave po povrchu taveniny…

…Ještě pro úplnost doplňuji, že při složitějším odlitku je potřeba udělat odvzdušňovací otvory na všech horních místech. Ten šlem, jak jsem napsal, je vlastně struska, která je na každé tavenině z jakéhokoli materiálu. Tato olověná navíc obsahuje cín (používáš olověné vodovodní trubky). Při práci doporučuji velkou opatrnost, páry jsou velmi jedovaté.
 

Diskutujte

Diskuse je otevřena pouze pro přihlášené. Přihlásit se

Další články v rubrice

Říjen 2018
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31
Log
Článků: 232
Akcí: 10
Uživatelů: 77
Lodí v registru: 3
Vyrobilo: CLIQUO & Binteractive © 2018 minisail.cz