středa 20. červen 2018 RSS Mapa stránek Přihlásit se Registrace
Úvod > Modely > Z loděnic > Benjamin W. Latham, příběh jednoho modelu

Benjamin W. Latham, příběh jednoho modelu

15.07. 2010 | Z loděnic Vložil(a): Jirka
KR_029_001B
KR_029_001B

To, že má každá loď svou historii, svůj příběh, asi nikoho neohromí. Modely ale mají své příběhy také a ten, který je před vámi je velmi zajímavý. Začal se psát někdy v roce 2006, kdy se mi podařilo přesvědčit Karla Šimůnka vyměnit pár minut jízdy s F2-C za nepoměrně delší čas našich NSS regat.

 

To, že má každá loď svou historii, svůj příběh, asi nikoho neohromí. Modely ale mají své příběhy také a ten, který je před vámi je velmi zajímavý. Začal se psát někdy v roce 2006, kdy se mi podařilo přesvědčit Karla Šimůnka vyměnit pár minut jízdy s F2-C za nepoměrně delší čas našich NSS regat.

Karel si sehnal plán škuneru z archivního (východoněmeckého) časopisu Modelbau Heute (číslo 11/89)  a v dílně se začala rodit jeho první plachetnice. Laminátový trup, paluba z přebroušeného umakartu (předloha byla celá v barvě), nástavby, příďový vrátek a doplňky z bukového dřeva. Stěžně a ráhna soustružil z bukových kulatin a plachty byly ze zářivě bílého dakronu.

 


Loď byla nádherná svítila novotou a tak jsme se rozhodli spolu s Karlem uspořádat panenskou (první) plavbu dne 1.května 2007. Současně to měla být i panenská plavba pro mou, také čerstvě dokončenou, Stormy Weather. Jako místo této slavnostní události jsme vybrali jabloneckou přehradu, kde jsme se setkali za krásného slunečného počasí. To nám přálo i v tom, že foukal příjemný severní vítr … Lodě byly skropeny trochou sektu a s Karlem jsme si střihli, kdo bude první. Karel vyhrál, proběhla rutinní kontrola zapnutého přijímače a Benjamin se vydal na svou první plavbu.

 


 

Tragedie

Na boční vítr odplul pár metrů od břehu, a když ho chtěl Karel otočit proti větru, začal se chovat nějak podivně. Otočil se sice, ale pak pokračoval v otočce dále. Znejistěli jsme… První myšlenka byla, že je snad přehozen směr kormidla, ale to bylo přece na břehu odzkoušeno... Uběhlo pár desítek sekund strávených hledáním a přepnutím reverzu. Benjamin se mezitím dále v podivných kruzích točil a vzdaloval se od břehu… Vítr si odnášel svou kořist a při každém obratu divoce plácl povolenou vratiplachtou o hladinu. Během pár minut byl ve středu přehrady, kde byly na volné hladině již poměrně velké a dlouhé vlny. Jedna z nich patrně „sestřelila“ jednu z nástaveb a Benjamin začal nabírat. Drama trvalo sotva pár minut a za chvíli byly vidět jen špičky stěžňů za hřebeny vln. Poslední, co jsme zahlédli, byl čelen, mizející pod hladinou. Loď šla ke dnu zhruba 40 m od břehu.
Zapamatovali jsme si směr k místu potopení, odhadli vzdálenost a šli shánět pomoc jabloneckých potápěčů. Do mapy jsme jim zaznamenali místo potopení, kde, jak se ukázalo, jsou dole ty nejhorší podmínky. Po dně vede bývalé řečiště Mšenského potoka a napříč přehradou stará kamenná cesta se zbořeným mostem. Na snímku vypuštěné přehrady je cesta trochu vidět. Je tam také silný proud a vrstva bahna, hloubka kolem 9 metrů.  To moc naděje nedávalo, ale domluvili jsme se přesto na pokusu o vyzvednutí modelu někdy příští týden. Bohužel se ale nepodařilo nic nalézt – loď zmizela ze světa.

 

Pokusy o záchranu

Pokusů o vylovení bylo v průběhu minulých let několik, ale všechny byly neúspěšné – nikdy se loď nepodařilo nalézt. Uvažovalo se také o tom, že by se přehrada měla opět vypouštět a tak byl Karel nachystán dno propátrat po svých. Nakonec k tomu nedošlo a tak nevyšla ani tato možnost. Dokonce jsme spekulovali i o tom, že model snad už někdo vylovil náhodou a ponechal si ho. Zpráva, která přišla v sobotu 3.7. 2010, tedy po více než třech letech, byla tedy překvapivá. Benjamin je na suchu, vyloven panem Králem z D.E.A.W.S. Centrum s.r.o.  

Takto mi pan Král popsal záchranu lodě: Na loď jsem narazil náhodou při hledání kotvícího zařízení pro ponton (ten je na hladině umístěn každé léto pro plavce). Viditelnost dole je 15-20 cm, černá tma a teplota vody cca 8oC. Při pátrání po hmatu mne zaujal proužek něčeho navázaného na klacíku trčícího z bahna. Na dně přehrady se naleznou různé věci, ale toto bylo podivné (jednalo se o vějičku na vrcholu stěžně). Když jsem rozhrnul opatrně bahno  klacík pokračoval a podél něj vedly nějaké šňůrky… Bylo jasné, že jsem narazil na  dlouho hledaný utopený model. Pomocí dekompresní bójky a postupným odhrabáváním a uvolňováním se mi podařilo model opatrně vyzvednout z bahna a dopravit na břeh.

 

Jak loď, ležící po tři roky utopená v bahně, po této době vypadá, můžete vidět na následujících obrázcích.

 

 

Z každého příběhu je dobré se poučit.

Bohužel není jasná příčina ztráty ovladatelnosti lodě. Jako nejpravděpodobnější se jeví buď nedostatečně dobité zdroje, kdy kormidlo zůstalo vytočené do strany, případně mechanická závada serva či kormidla (vzpomeňme kruhy ve kterých se model vzdaloval od břehu).

  • Podmínky, ve kterých jsme dávali model na vodu nebyly příznivé – vítr vál podél břehu a tak neovladatelný model mohl odnést na volnou vodu.
  • Nástavby zřejmě nebyly dostatečně těsné v nasazení na palubní jícny a tak urychlily zaplnění modelu vodou.
  • Je tedy vhodné model vyzkoušet na vodě, kde to není tak hluboko pro případný zásah (stát se může cokoli).
  • Trup modelu by mohl být nepotopitelný – vyplněním polystyrenem či jiným vhodným materiálem (vypěnění PU pěnou).
  • Model by mohl (alespoň při prvních plavbách) mít na palubě plovák (tak řečený puff) s namotanou lehkou šňůrou, která by místo označila.

Další Benjamin

Nedá mi to nevzpomenout jiného Benjamina, jehož potopení ve stejném roce v Jinolicích dopadlo dobře. Bylo to při seriálové soutěži na našem oblíbeném místě. Dodnes se tento příběh dává k dobru, i když nám tehdy Benjamin W. Latham připadal jako prokletá loď.

Do Jinolic s ním, také jako s čerstvým modelem, dorazil Štefan Ábel z Bratislavy.  Při jedné z jízd Štefan drkl loktem do vedle stojícího Karlíka, který usilovně křižoval s Thallasou. „Karol,“ řekl Štefan „Karol, pozri, potápam sa!“ A opravdu, loď, stejně jako její dvojče nedávno na jablonecké přehradě, mizela pod hladinou. Naštěstí byl k dispozici záchranný člun a také metrová hloubka Jinolického rybníku loď zachránila. Hezká byla i reakce Štefana, který převzal utopený škuner, vylil z něj vodu a se slovy „Idem obedovať“ odešel a loď nechal na slunci svému osudu.

 

 

Foto: Petr Král,  D.E.A.W.S. Centrum s.r.o.
Jirka a Irena Kreiselovi

Text: Jirka Kreisel

 

 

Diskutujte

Diskuse je otevřena pouze pro přihlášené. Přihlásit se

Další články v rubrice

Červen 2018
Po Út St Čt So Ne
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30
Log
Článků: 225
Akcí: 10
Uživatelů: 70
Lodí v registru: 3
Vyrobilo: CLIQUO & Binteractive © 2018 minisail.cz