Úvod > Modely > Z loděnic > Soutěžní plachetnice Mariquita

Soutěžní plachetnice Mariquita

06.02. 2017 | Z loděnic Vložil(a): Jirka
Mariquita
Mariquita
V roce 1911 byla na vodu spuštěna plachetní jachta Mariquita,postavená ve skotských loděnicích ve Fairlie. Jejím konstruktérem byl William Fife III. Tato závodní plachetnice o délce vodorysky 19 m byla předchůdcem třídy J-Class. Soutěžních klání se účastnila přibližně dva roky.V roce 1915 byla prodána a několik let ještě strávila na moři, aby nakonec skončila jako hausboat v Suffolku až do roku 1991, kdy byla přemístěna do Hamble a bylo rozhodnuto o její renovaci. Po velice náročných opravách byla v roce 2003 znovu spuštěna na vodu v celé svojí kráse. Od té doby se znovu účastní závodů a setkání po celém světě.
 

 

technická data skutečné lodě: konstruktér William Fife III

loděnice W.Fife & Son, Fairlie 1911
vodoryska 19m
výtlak 79 t
ponor 3,57 m
plocha plachet 582 m
celková délka 38,1 m
šířka 5,2 m
 

technická data modelu: konstruktér Milan Kroupa & Michal Šenekel

loděnice Jablonec nad Nisou & Desná v Jizerských horách
vodoryska 1125mm
výtlak 15,4kg
plocha plachet 1,85m
celková délka 2040mm
šířka 278mm
měřítko cca 1 : 18,7
 
Někdy kolem roku 2013 vznikl v jablonecké Kroupově loděnici model této lodě řadící se do kategorie NSS-B. Na jaře roku 2014 se při zkoušce na Novoveském koupališti díky velmi silnému poryvu větru poškodila takeláž a loď skončila v suchém doku Milanovi dílny. Po několika měsících mi byla loď stavitelem nabídnuta ke koupi s odůvodněním, že se mu nechce opravovat a navíc se zakoukal do jiné milenky. Moc dlouho jsem se nerozmýšlel a plachetnici se svolením manželky Martiny koupil. Doma jsem loď sestavil a zhrozil se. To co se venku zdálo být velké, bylo v bytě obrovské. Ke stropu nám zbývalo asi 5 cm místa. No co naplat byla doma, tak jsem si vzal v zaměstnání týdenní volno a dnem i nocí opravoval, protože se blížilo setkání modelů plachetnic na Velkém Dářku. Na tomto setkání jsem s lodí odjel téměř všechny jízdy. Přestávky mezi nimi vyplňoval seřizováním a úpravami dle rad zkušených kolegů. Bohužel dlouhý pobyt ve vodě způsobil poškození paluby a tak loď putovala do suchého doku v mém obývacím pokoji. Nyní tedy přišlo na řadu řešení problému co s palubou. Jedno bylo jasné. Kvůli ošetření paluby z vnitřní strany musela paluba dolů z trupu, protože se mi nechtělo ji složitě natírat vnitřkem trupu. Palubu se podařilo téměř bez poškození odříznout. Protože bylo třeba ji nechat řádně vyschnout, tak jsem pokračoval prací na strojovně. 
 

Strojovna

 
Hlavním důvodem celé mojí přestavby bylo snížení těžiště a lepší rozmístění hmotnosti. Původně byly navijáky plachet umístěny v zadní části trupu a jejich hmotnost při vyvažování kompenzována olovem ve špici. Vycházel jsem z předpokladu, že posunutím navijáků do středu trupu budu moci olovo vyjmout a jeho hmotnost použít na bombě. Touto úpravou se také navijáky dostaly hluboko pod čáru ponoru. Do místa původního uložení navijáků jsem zhotovil jakousi teleskopickou hřídel nesoucí čtyři lanovnice opatřené ložisky.
Základ hřídele tvoří tři trubky. Prostřední o vnějším průměru 12 mm nese lanovnice. Do této trubky se zasouvají další dvě, o vnějším průměru 10 mm. Celá sestava je vložena do trupu, rozepřena do boků a poté jsou trubky svrtány a zajištěny závlačkami proti posunu. Na bocích trupu jsou nalepeny překližkové držáky celé sestavy. Tato sestava je snadno vyjímatelná pro případné opravy. V přední části trupu je zalepena trubka, ve které jsou uloženy dvě lanovnice, které přes pružiny napínají nekonečnou smyčku. Přední lanovnice jsou plastové s kluzným uložením, protože nejsou příliš namáhané.
Rovnoběžně s nekonečnými smyčkami jsou vodící trubky. Na každé trubce jsou dva jezdci. Jeden je pevně spojen s nekonečnou smyčkou a tvoří doraz druhému jezdci, ke kterému jsou uchyceny otěže ovládající plachty. Jeden naviják ovládá kosatku a létavku, které musejí být přetahovány z jedné strany na druhou podle směru větru. Druhý naviják ovládá stěhovku a vratiplachtu. Stěhovka je proti skutečnosti zmenšena o tolik, aby mohla volně procházet před stěžněm a je opatřena ráhnem. Pro její ovládání tedy stačí jedna otěž. Veškeré otěže na palubu prochází přes příslušně natvarované nerezové trubičky. Otěže jsou natřeny silikonovým olejem pro snížení tření v trubičkách. 
 

 

Násobič přestavné délky otěže

 
Dalším dílem ve strojovně je dvojitá lanovnice, která je vložena do otěže vratiplachty. Tuto lanovnici jsem musel použít, protože jsem chtěl umístit uchycení otěže k ráhnu a k trupu v místech dle skutečnosti což ale neodpovídalo násobku hloubky stěhovky. Na trupu z vnitřní strany je dřevěný držák s přišroubovanou hřídelí. Na této hřídeli je na dvou ložiskách ona lanovnice se dvěma rozdílnými průměry, které určují násobící poměr. Přes lanovnici je kryt z plexiskla a PET láhve. Mezi lanovnicí a krytem musí být minimální mezera, aby do ní nemohla otěž spadnout. 
 
 
 

 

 

Nová paluba

 
Protože práce na strojovně zabraly několik měsíců a paluba se stále nevracela do původní podoby, rozhodl jsem se udělat palubu novou. Jako nejvhodnější konstrukce se mi jevilo použít laminátovou desku a na ní lepit jednotlivá prkna paluby. Zakoupil jsem tedy desku laminátu o tloušťce 0,5 mm a na ní překreslil tvar trupu. Prkna paluby o šířce 4 mm jsou nařezány z olše a teaku. Několik lišt bylo vždy srovnáno do boku a jedna hrana polepena černým papírem. Následně byly lišty od sebe odděleny žiletkou. Lišty jsem lepil vteřinovým lepidlem od okraje paluby a postupně je lícoval do královské plaňky, kterou jsem vždy vyjmul a vlepil ji až jako poslední. Když jsem se s lištami dostal až k místu, kde byl zamýšlen montážní vstup do trupu, prořízl jsem laminátovou desku podle lišt, ale na několika místech jsem nechal tento vyjímatelný díl připevněn technologickými můstky. Po dolepení zbývajících lišt byla celá paluba přebroušena vibrační bruskou a dokončena cidlinou. Po proříznutí můstků odpadla část paluby, která po obvodě dokonale lícuje. Otvor je ze spodní části olemován laminátem se zářezy, do kterých zapadají dřevěné lišty nalepené na vyjímatelné části paluby. Tento prvek tvoří jakési zámky, které po vložení části paluby do otvoru a jejím posunutí vzad ji téměř po celém obvodě uzamknou. Do trupu byly vlepeny jasanové výztužné lišty a celá paluba epoxidem přilepena na trup.
Již při zhotovování paluby jsem uvažoval o tom jak jí chránit před účinky vody. Každý z mých zkušenějších kolegů má svůj vyzkoušený postup (lakování, voskování, přelaminování).
 
 
Mne po mnoha hodinách strávených na internetu zaujal postup na modelech zřejmě ještě nevyzkoušený. Postupoval jsem tedy takto. Na palubu jsem přilepil vše, co tam mělo být (nástavby, navijáky, kladky, okna, úvazníky atd.) Díly od kterých jsem očekával, že musí opravdu držet, jsou opatřeny čepy, které prochází skrz palubu a z její spodní části jsou opatlány epoxidovou plastelínou. Jako ochranu dřeva jsem použil tungový olej. Jedná se o olej, který se za studena lisuje z čínských tungových ořechů a údajně se v Číně jako ochrana dřeva používá už 1500 let. Tento olej se hluboko vsakuje do dřeva, kde po několika dnech polymerizuje, čímž dřevo vytvrdí, ale zároveň je pružný což je velice žádoucí. Pro lepší vsakování je dobré olej naředit 15% pomerančového oleje, který se pro změnu lisuje ze slupek pomerančů. Pro ještě lepší vsakování do dřeva se může olej ohřát ve vodní lázni na 45 °C .Já jsem ale natíral olejem studeným, ovšem za vysokých okolních teplot. Celou palubu jsem natřel silnou vrstvou oleje a vůbec nevadilo, když jsem zaolejoval i díly, které ochranu nepotřebovaly. Olej jsem nechal vsakovat a vždy asi po hodině jsem ho v místech, kde zůstávaly louže, rozetřel do suchých míst. Přibližně po šesti hodinách jsem to, co se nevsáklo, vytřel do sucha papírovými kapesníky. Z dílů které to nepotřebují, jde olej velice snadno setřít. Dřevo se po nátěru musí opravdu vytřít do sucha, protože vrstva, která by zůstala na povrchu, by bránila těm dalším ve vsakování. Mezi jednotlivými vrstvami jsem nechával týdenní pauzu, aby olej opravdu vytvrdnul. Celkem jsem takto nanesl pět vrstev. Velká výhoda je také v tom, že tento olej nádherně vykreslí strukturu dřeva, ale zároveň časem prakticky vůbec nežloutne. Mezi vrstvami není ani potřeba žádné přebrušování a povrch paluby zůstane matný, což je důležité. Další ohromnou výhodou je vůně, která se po bytě vždy rozlinula. Byly cítit pouze pomeranče, což dcera při prvním nátěru okomentovala slovy: Tady to krásně voní. A byla to také první povrchová úprava v mé modelářské kariéře, proti které nic nenamítala ani manželka. V době psaní tohoto článku má za sebou model soutěžní sezónu a zatím se neobjevil jediný závažný problém s takto ošetřeným dřevem. Ještě je výhodné nejdéle po dvou letech povrch ošetřit jednou vrstvou oleje pro obnovení jeho vlastností. To není vůbec žádný problém a už se na to docela těším.
 

Takeláž

Další práce probíhaly na stěžni a ráhnech. Ty jsem obrousil a namořil tmavým lihovým mořidlem, aby se odstín podobal teakovému dřevu použitému na palubě. Následovalo opět několik vrstev tungového oleje. Stěžeň je k palubě ukotven stěhy a vanty z nerezového milimetrového lanka. Lanka jsou opatřeny mosaznými napínáky s pravolevým závitem pro snadnou manipulaci. Parduny které, kotví stěžeň proti tahu stěhů, jsou z kevlarového rybářského lanka a jejich napínání zajišťují lanové kladkostroje. Všechny kladky použité na modelu jsou zhotoveny tak, aby dokázaly nést velké zatížení při provozu. Jejich pevnost jsem testoval na zavěšeném mincíři, ale při zatížení 25 kg praskaly použitá lanka, tak jsem, dále zatížení nezvyšoval. 
 
 

Detaily

 
Pro výrobu malých rotačních dílů jsem si vyrobil kopírovací soustruh s pantografem. První jeho použití bylo při výrobě kormidelního kola. K popisu soustruhu se vrátím v samostatném článku někdy v budoucnu.
 
 
Paluba je samozřejmě plná dalších detailů, které loď dělají lodí. Naštěstí je internet plný krásných obrázků skutečné Mariquity a tak o inspiraci nebylo nouze. Kamarády jsem například překvapil obšitím velkých kladek na zádi kůží. Více na fotografiích modelu.
 

Druhá první plavba

 
Následovalo hrubé seřízení plachet na suchu a dne 3.5.2015 opětovné slavnostní spuštění na vodu za účasti klubových kolegů a dokonce i za asistence policie. Spuštění proběhlo k mé spokojenosti, vše fungovalo dobře.V průběhu celé sezóny jsem model seřizoval a došlo i na novou vrcholovou plachtu s menší plochou do silnějšího větru. Po dobu uzamčení vody musím ještě upravit olověnou bombu a zamaskovat drobné šrámy na trupu získané na soutěžích, protože se jedná o kontaktní sport. Tím by měla být tato krasavice opět připravena vyrazit brázdit naše malá moře.
 
Michal Šenekel (c) 2015
 
 

S odstupem času

Čas neúprosně běží a od sepsání článku, který vyšel i v časopisu RC revue mohu doplnit následující zkušenosti po dvou sezónách provozu modelu, hlavně  s palubou ošetřenou tungovým olejem. Po první soutěžní sezóně byla paluba bez nejmenších známek poškození, ale přesto dle doporučení dostala jeden oživovací nátěr. Takto obnovený povrch má za sebou další sezónu. Po dvou letech je povrch stále jako nový a nedošlo ani k zažloutnutí známému třeba u fermeže. Před další sezónou dojde opět na oživovací nátěr.
 
Co se týká  ostatních věcí, došlo na vhodnější umístění přijímače po jeho utopení. Jediný přetrvávající problém je, že pokud jsou opravdu těžké podmínky a paluba je dlouho pod vodou a nebo je přes noc hodně vlhko, jde díky roztažení dřeva hůře nebo nejde vůbec sundat část paluby. Myslím že se dá hovořit o setinách možná nějaké desetině milimetru. Stačí ale půlhodina na slunci a je po problému. Tento stav by ale určitě nastal za jakékoliv povrchové úpravy. Je to dáno konstrukcí a přesností odnímací části paluby.
 
Michal Šenekel, únor 2017
 
 
 
 

Diskutujte

Diskuse je otevřena pouze pro přihlášené. Přihlásit se
Šurda | 13. 02. 2017

Myslím si že uvolnění tohoto článku a odtajnění technologie ,dává tušit že tato ,,zbran'" jižnení aktuální ,a ve výzbroji se rýsuje něco nového

Jirka | 07. 02. 2017

Velké díky Michalovi za tento článek. Až na fotkách si člověk uvědomí, jak dokonalé a precizní jsou detaily na Mariquitě. To, co je v podpalubí, zase dokládá technickou preciznost a zkušenost konstruktéra. Jsem rád, že jsem tento článek mohl vložit na stránky.
Jirka

Další články v rubrice

Červen 2017
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30
Log
Článků: 211
Akcí: 10
Uživatelů: 66
Lodí v registru: 3
Vyrobilo: CLIQUO & Binteractive © 2017 minisail.cz