pátek 25. květen 2018 RSS Mapa stránek Přihlásit se Registrace
Úvod > Inspirace > Mimo téma > BMW X5 po Šenekelovsku

BMW X5 po Šenekelovsku

30.01. 2018 | Mimo téma Vložil(a): Jirka
Osvětlený interiér vozu
Osvětlený interiér vozu
Tak mne manželka jednoho krásného dne vytáhla na nákupy. No krásného, jak se ale nakonec ukázalo, tak se den opravdu vydařil. Hlavně pro mě. Po vstupu do obchodního centra nás přivítaly davy lidí a nekonečný řetěz obchodů se vším možným, jen nic zajímavého pro modeláře. Manželka si šla za svým a já bezcílně chodil od výlohy k výloze. Při chůzi okolo obchodu s mobilními telefony mi náhle padlo do oka auto. Šlo o hračku v měřítku přibližně 1:8 znázorňující BMW X5, co do vzhledu velice zdařilou, hlavně se mi moc líbila průhledná okna a propracovaný interiér. Auto bylo používané, na několika místech poškrábaný lak a chybělo sklo předního světlometu. Slečna prodávající v obchodě mi sdělila, že auto tam nechal její kamarád, ať ho zkusí prodat. Můj nadšený obličej přesvědčil manželku natolik, že jsme odešli s objemnou krabicí.  
 

První zkoušky

Po příchodu domů jsem ihned dal nabít akumulátory. Nečekal jsem žádný zázrak, ale auto se sotva vleklo. Zkusil jsem jiné akumulátory, moc se to nezlepšilo. Nechal jsem ho pár dnů v klidu s tím, že zkusím jiný motor. Odpočinek byl nutný, protože jak asi většina z nás poznala, naše polovičky se nedívají zrovna s nadšením na to, jak se nová věc hned upravuje.  
Po rozebrání se objevil motor o velikosti 400 na napětí 12V. Vyměnil jsem ho za SPEED 400 7,2V a zkusil samotný podvozek projet. Vyrazil a zatáčky projížděl driftem, chybějící diferenciál a nízká váha udělaly své. Zkusil jsem auto složit, protože jsem předpokládal, že po zatížení vzroste přilnavost, ale efekt se nedostavil. Chtělo by to diferenciál. A už to začalo.  Předělám podvozek. Předloha má pohon 4x4, tak ho udělám taky. Auto jsem rozebral do posledního šroubku a začal proměřovat, co kam nacpat. Ač je model poměrně velký, kvůli interiéru zbývá místa málo.

 

Úprava podvozku

Jako první jsem prořízl osu podvozku a vlepil tunel pro řemen mezi nápravami. Vyřezal jsem dva otvory pro přístup k akumulátorům, které jsou nyní uloženy podéle, proti původně jednomu uloženému napříč. Otvory jsem orámoval plastovými lištami a opatřil víky se zámky. Z vnitřní strany dosedají akumulátory na podlahu interiéru. Dále přišlo na řadu vyřezání částí podběhů pro tlumiče, ramena a poloosy. Tlumiče jsou uloženy v plastových trubkách. 
Bylo veliké štěstí, že plast na podvozku se dobře opracovával a velice dobře na něm drželo vteřinové lepidlo. Na řadu přišlo zhotovení diferenciálů.
 
Jako základ jsou použity průmyslová axiální ložiska řady 51002. Kroužky ložisek jsou nalisovány do ocelových kalených unašečů poloos. Mezi kroužky jsou řemenice z duralu, s voženými kuličkami z původních klecí. Vnitřkem prochází ocelová jehla se závitem, která středí jednotlivé časti a zároveň přes miniaturní axiální ložisko a pružinu určuje svornost. Celý komplet opatřený dvěma radiálními ložisky je vložen do domečků a usazen na podvozek. Přední diferenciál je zavěšen na desce z laminátu a zadní na konstrukci z plechových profilů pájených cínem. Na zadním diferenciálu je navíc ozubené kolo pro přenos síly od motoru. Ten je o velikosti 600 a je spojen s převodovkou z aku vrtačky a přes ozubená kola pohání zadní diferenciál. Poloosy jsou z mosazi a ocelových jehel, takzvané „psí kosti“. I přes absenci kardanových kloubů je vytočení předních kloubů dostatečné. Náboje kol jsou duralové. Na předních jsou kulové čepy pro ramena a tyče řízení. Ramena z ocelového drátu  jsou pouze spodní a tlumič je uchycen k náboji.  Horní část tlumiče je v kulovém kloubu tvořícím horní otočný bod. 
Zavěšení je tedy typu Mac Pherson. Zadní kola jsou uložena na vlečených ramenech zavěšených na tlumičích. Ty jsou olejové, dvojčinné vlastní výroby. Pohon byl hotov a řízení se servosaverem už byla hračka. Po odzkoušení přes síťový zdroj jsem byl spokojen. 
 
 

Problémy s rušením

Podvozek jsem osadil už modelářským vybavením a šel jsem před dům na první jízdní zkoušku. Z počátku jsem jezdil opatrně, ale vše se zdálo být v pořádku, a tak jsem rychlost postupně zvýšil na maximum. Podvozek se choval slušně, pouze od kol se šířil zvláštní zvuk, protože jsou poměrně tvrdá. Přibližně po 15 minutách jsme zaregistroval  občasné rušení, které ale při menších otáčkách mizelo. Postupně se ale zhoršovalo až do stavu kdy nebylo možné model téměř ovládat. Ve vyšších otáčkách to bylo daleko horší. První podezření padlo na přijímač, který byl dost blízko motoru, po přemístění ale žádná změna nenastala. 
Dále jsem posunul i regulátor a tady už nastalo zlepšení. Všiml jsem si, že rušení se objeví vždy, pokud je regulátor v blízkosti řemene. S největší pravděpodobností se tedy jednalo o statickou elektřinu, která vzniká uvnitř tunelu pro řemen. Zkusil jsem řemen vyjmout, rušení opravdu zmizelo. Začal jsem tedy zvažovat co dál. Všechny kovové díly jsem propojil vodičem na minus pól. Kabel k servu, který vede souběžně s řemenem jsem použil stíněný, ale přeci jen tam rušení pořád bylo. Nevěděl jsem, co dál, a tak jsem ještě zkusil elektriku zabalit do alobalu a ukostřit. Bez úspěchu. Přece z toho neudělám zase dvoukolku. Nakonec jsme ještě podvozek vzal elektrikářům, aby poradili oni, co s tím. Všichni nad tím kroutili hlavou až jeden povídá. Namaž ten řemen vazelínou. Pomyslel jsem si svoje a odešel. Nicméně červíček pochybností hlodal, a tak jsem to zkusil. Světe div se, ono to opravdu funguje. Po čase, když byl řemen zase suchý, se problémy objevily znovu. Jisté bylo, že řemen vadí regulátoru BEL AL16A. Zkusil jsem ho vyměnit za regulátor TAMIYA TEU-101BK s přidaným obvodem BEC a problémy zmizely natrvalo. Řemen ale přeci jen občas namažu, pro klid duše. Původní regulátor kterému nechutná bavorák spolehlivě slouží v jiném modelu. Neumím si přesně představit co se v modelu dělo, ale jisté je, že jsem si s tímto rušením užil svoje. 
 

Karoserie

Nyní už zbývalo pouze osadit vstup chladícího vzduchu chromovanou mřížkou zhotovenou z krytu reproduktoru. Vzhledu také prospěly boční nášlapy a přední rám z vyleštěného hliníkového drátu. Rozleštil  jsem okna a přitom neopatrně vyrazil i to střešní. Když už bylo venku, polepil jsem ho fólií používanou na skutečných autech. Světla jsem osadil bílými LED a vytvořil nová skla reflektorů z krabiček na CD. Doplnil jsme také žluté diody pro směrová světla včetně bočních. Kompletní osvětlení jsem doplnil i do zadních světel, i s osvětlením SPZ a třetího brzdového světla. Pod střechou je také bílá LED, která osvětluje interiér. Ta je zapojena paralelně s kondenzátorem, který způsobuje pomalé stmívání při vypnutí vypínače umístěného na podvozku.
 
Na spodek podvozku jsem ještě doplnil modré LED, které osvětlují prostor pod autem. Toto osvětlení je také ovládáno vypínačem na podvozku. A protože světel není nikdy dost, prosvícení se dočkaly i přístroje a vypínače na přístrojové desce. Přístroje samotné byly nafoceny ve skutečném autě, vytištěny a nalepeny do kapličky. Jednotlivé body, které měly svítit, jsem provrtal vrtáčkem průměru 0,7 mm. LED diody různých barev o průměru 5 mm jsem zbrousil tak, aby vytvořily plochu místo rádius. Poté jsem vzal svazek přibližně 20 světlovodných vláken, ta jsem na jednom konci prolil vteřinovým lepidlem a po ztvrdnutí zabrousil do roviny a přilepil na diodu. LED a vlákna v délce asi dvou centimetrů jsem zatavil do černé smršťovací hadičky, aby světlo zářilo pouze z konců vláken. Jednotlivá vlákna jsem vlepoval do vyvrtaných otvorů. Do vypínačů přišla většinou zelená nebo oranžová, červeně jsou vyznačeny kritické otáčky apod. Několik červených vláken jsem lehce přebrousil, aby nesvítila pouze na konci a ty znázornily ručičky přístrojů. Tyto vlákna pocházejí z dětské lampičky. Z největší pravděpodobností jsou z plastu, protože se dají ohnout i na poměrně malém poloměru. Jediným problémem je, že občas díky otřesům některé praskne. Přisuzuji to vteřinovému lepidlu, kterým jsem je vlepoval do přístrojové desky. Lepidlo zřejmě vlákno prosytí a to zkřehne.  Zde se vyplatilo, že jsem na diody lepil vláken víc, než bylo potřeba, a tak se dá poškozené vlákno celkem snadno nahradit. Tyto pak lepím silikonovým tmelem, se kterým praskání postupně mizí. Důležité je také vybrat vlákna o stejném průměru, protože jinak při rozsvícení jsou rozdíly hodně vidět.
Vnější osvětlení včetně osvětlení přístrojové desky se ovládá spínačem tvořeným servozesilovačem, který spíná relé. Ke spínání brzdových světel původně sloužil rtuťový spínač, který jsem postupně nahradil mikrospínačem se závažíčkem a ve finále kuličkovým spínačem. Je to v podstatě trubička, která ukrývá dva kontakty a kuličku se speciální povrchovou úpravou. Tento spínač je uložen stavitelně, aby bylo možné vyladit jeho funkci při brždění.  Couvací světla jsou ovládána relé, které sepne při obrácené polaritě na motoru. Toto relé také zajišťuje vypnutí brzdových světel při couvání. Směrová světla ovládá opět servozesilovač se dvěma relé pro levou i pravou stranu. Další spínač umožní použití směrových světel jako varovných. 
 

Alarm a doplňky

Vychytávkou je alarm, který se aktivuje při otřesu, nebo dokonce třeba hlasitějším hovoru v blízkosti auta. Alarm je aktivní i při vypnutém RC ovládání a spíná se samostatným vypínačem na podvozku. Základem se stala elektronika z plechovky, která se při hudbě pohybovala, známé jsou třeba i tančící kytky. Uvnitř je mikrofon, který při jakémkoliv zvuku aktivuje na nějaký čas elektroniku, spínající elektromotor. Motor jsem nahradil relátkem. Mikrofon je přilepen na karoserii pod malým otvorem. Funkce celého zařízení je následující. Po zapnutí vypínače na podvozku se rozblikají dvě červené LED ve dveřích na levé i pravé straně. Při jakémkoliv zvuku nebo otřesu mikrofon aktivuje relé, to  sepne varovná světla a zvukový modul. Auto ječí a bliká po dobu asi 1 minuty, poté se vše vypne a čeká na další impulz. Elektronici prominou, ale já jsem strojař, a tak veškerá elektrika je šílená změť drátů a relátek, přeci jen pochopím snáze funkci relé než tranzistoru. Časem jsem ještě doplnil na podvozek konektor pro připojení podvalníku, který má osvětlení zadních svítilen sdružené s BMW. Na podvalníku vozíme na tréninkovou plochu synovo Subaru Impreza. 
 
Protože jsem při leštění oken demontoval stěrače, na místo se vrátily jako funkční, poháněné upraveným mikroservem. Na kotouči serva je zářez pro mikrospínač zajišťující doběh do klidové polohy. A opět ovládání servozesilovačem a relé. 
Zbývalo ještě vrátit střešní okno, a když už, tak také jako funkční. Protože mě baví mechanika, je usazeno ve složitě tvarovaných vodítkách, která zajistí to, že se nejprve lehce skloní a následně zajede pod střechu auta. Vypínání v koncových polohách zajišťují mikrospínače. Do otevřené polohy ho tahá lanko navíjené na cívku upraveného serva, pohyb do zavřené polohy zajišťují tažné pružiny. Ovládání dělá relé stěračů a to tak, že při otevřeném okně nejdou stěrače spustit. Spínání je třípolohovým přepínačem. První poloha je pohyb stěračů a zavřené okno, druhá poloha - stěrače jsou v klidu a okno je zavřeno, třetí poloha - otevřené okno. 
 

Dovětek

V životě by mne nenapadlo, že si jako dospělý budu hrát s panenkami, ale došlo i na to. Potřeboval jsem totiž řidiče. Dcera mi darovala jednu ze svých panenek, kterou jsem natvaroval tak, aby šla usadit do sedadla. Poté jsem jí na několik částí rozřezal ruce a opět slepil, aby dosedaly na volant. Protože při těchto úpravách značně utrpěl její účes, došlo dokonce na nůžky, hřeben a lak na vlasy. 
Zbývalo už jen auto zkompletovat, to netrvalo dlouho. Sestavený vůz při jízdě vypadá velmi realisticky, hlavně při jízdě za šera, kdy vynikne celé osvětlení. Bohužel kombinací velkého silného auta a nezkušené řidičky došlo při couvání k dopravní nehodě, při níž utrpělo zadní okno se stěračem, který byl na něm nalepen. A tak v současné době čeká model na nové okno a stěrač, který bude samozřejmě už funkční. A o této opravě nebo dalších vylepšeních třeba někdy příště. 
 
Michal Šenekel
 
 
 
 

Diskutujte

Diskuse je otevřena pouze pro přihlášené. Přihlásit se
peterprievidza | 31. 01. 2018

tak to je sila! :)

PavelM | 31. 01. 2018

Zdarec pánové,
tak já se teda přiznám :-) to na co Jirka naráží pramení ode mě. Nedávno jsem mu poslal nějakou fotku ze stavby mahagonové motorové jachty, kterou se teď bavím a protože vím, že něco na ten způsob vlastní. (jachta Jules Verne), tak je spřízněná duše.
Na jeho nabídku se podělit o zkušenosti se stavbou jsem psal, že prezentovat něco ve stínů pánů modelářů Michala Šenekla a Pepy Mrákoty a podobných je těžké! Tím spíše, když stránky minisailu jsou primárně věnované maketám plachetnic. To co tvořím, nemá ani plachty a ani to není maketa a ještě je to jen vylepšená stavebnice.
Možná jsem se úplně sťastně nevyjádřil, myslel jsem to spíše úsměvně a snad jsem nenapsal, že to je zbytečné, to si taky nemyslím !
I stavebnice mají své úskalí a motivující mohou být třeba pro mladší generace modelářů,některé se staví krásně a jiným je zase dobré se vyhnout atd.
A stránky minisailu jak je patrno z Jirkových grafů,také čte kde kdo.
Osobně jsem si dal za cíl, stavbu dorazit do Kristýny a prezentovat loď v reálu, ale jelikož jsem v průběhu stavby nějakou fotodokumentaci pořídil, pod "nátlakem" :-) se pokusím něco k tomu napsat a zveřejnit.
Zdar jak sviňa ! Pavel.
PS : Michale nádhera !!!

Jiri Host Kreisel | 31. 01. 2018

Pavle, nejsi sám ;o), a spojil jsem několik vyjádření - třeba taky že neumím psát slohy, nechce se mi fotit, ... A já to plně respektuji. Nezapírám ale mírný nátlak ;o)

No, pro Michala jsem založil kapitolu "mimo téma". Prozradím, že se ještě dozvíte i o stavbě parního stroje a lodě, která v Polsku dosáhla na maximum mezi ostatními.

Budu jen rád, když se v "mimo téma" objeví inspirace pro ostatní. Reakce pod článkem a počet přečtení článku za 24 hodin mluví za vše. Samozřejmě i příspěvky "k tématu" jsou vítány.

Jirka





MKJ | 30. 01. 2018

Doma právě proběhla následující diskuze:
ona: "Vykašli se už na tu politiku"
já: "Jakou politiku?"
ona: "No co to tam čteš?"
já: "Minisail"
ona: "... žes už asi po pátý řekl - no to si snad děláš (_._) !!"
já: "To nic, to Michal předvedl jak dělal auto"

a potichu jsem se pokračoval v čtení,

jak česal panenku...

ladous | 31. 01. 2018

Hle, rubriku "Ze zimních loděnic" střídá neméně dobrá rubrika "Ze zimních garáží".

Jiri Host Kreisel | 30. 01. 2018

Tak tradičně - díky Michalovi za příspěvek na stránky. Calou historii vozu jsem neznal - poté, co jsem viděl jeho rolbu jsem předpokládal, že BMW X5 vznikalo na čistém stole. No, to že si "pomohl" koupí hračky nic nemění na výsledku. Možná naopak... Kdo z nás by se do úprav pustil tak jako on.

Na druhou stranu - setkal jsem se s názorem, že je zbytečné cokoli fotit a posílat ke zveřejnění pro ostatní, když tam jsou příspěvky od Michalů, Josefů a dalších... To je ale úplně špatný přístup. Při rozhovoru s Michalem či Pepou (a jinými) je zase jasně cítit, že i oni mají své VZORY, ke kterým se chtějí přiblížit. No, tak to je a každý příspěvek na stránky zase může někoho motivovat něco udělat lépe či jinak... A nebo dokonce se do něčeho vůbec pustit. Tak se nechme inspirovat od těch nejlepších a podělme se s ostatními.

Jirka
P.S. A když je "nahoře" někdo, kdo tam spíše škodí, tak věřme, že se to změní... Neberme si ho za příklad a inspirujme se v životě těmi lepšími.

Další články v rubrice

Květen 2018
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31
Log
Článků: 224
Akcí: 10
Uživatelů: 70
Lodí v registru: 3
Vyrobilo: CLIQUO & Binteractive © 2018 minisail.cz