pátek 22. březen 2019 RSS Mapa stránek Přihlásit se Registrace
Úvod > Inspirace > Na cestách > Sail Amsterdam 2010

Sail Amsterdam 2010

05.10. 2010 | Na cestách Vložil(a): Jirka
CL_006_001B
CL_006_001B

Staré námořnické heslo v latině říká: Vivere non necese, navigare necese est (žít není nutné, ale plout je nutné) je odrazem toho, jak byla mořeplavba v dějinách lidstva důležitá. Toto heslo bylo také pro nás hnacím motorem, abychom podnikli výlet z Čech za rájem milovníků plachetních lodí.

Martin Houska

 

aneb dojmy z letošního setkání plachetnic v Amsterdamu


Staré námořnické heslo v latině říká: Vivere non necese, navigare necese est (žít není nutné, ale plout je nutné) je odrazem toho, jak byla mořeplavba v dějinách lidstva důležitá. Toto heslo bylo také pro nás hnacím motorem, abychom podnikli výlet z Čech za rájem milovníků plachetních lodí.
S kolegou modelářem Jardou Havlíčkem jsem vyrazil na přehlídku největších současných plachetních lodí světa Tall Ships – Sail Amsterdam 2010. Jak název napovídá, konala se v Holandsku ve dnech 18. - 23. srpna. Jarda má v Nizozemí přátele, kteří bydlí nedaleko hlavního města a tak jsme nemuseli shánět nocleh. Na místo jsme dorazili ve čtvrtek odpoledne a druhého dne jsme časně zrána vyjeli na přehlídku a už v 8 hodin jsme zaparkovali na předměstí Amsterdamu těsně u stadionu Ajaxu Amsterdam. V pokladně parkoviště jsme zaplatili pouze 6 Euro za parkování na celý den a zpáteční jízdenku na metro pro dvě osoby. Metro nás vyklopilo na centrálním nádraží asi půl kilometru od přístavu a už z dálky nás vítaly stěžně a ráhna historické lodě. Šlo o repliku ruské fregaty Shtandart.
Ihned začalo focení u zádě, před přídí, stěžňů, ráhen, atd. Pro lodního modeláře pastva pro oči. Během celé akce jsme pořídili řadu fotografií, které si můžete prohlédnout v
 


Po krátkém pochodu jsme se dostali na molo velkého přístavního bazénu a tam to teprve začalo. V zákrytu se tu ježily stěžně a ráhna lodí jako jsou ruský čtyřštěžňový školní bark Kruzenstern a Sedov, pak holandský čtyřstěžňový clipper Stadt Amsterdam a za ním ještě drobná francouzská škunerová briga La Recouvrance. Za její zádí trčel čelen ocelového kolosu tří stěžňové ruské školní lodi Mir a mezi ním a polskou školní plachetnicí Darem Mlodziezy, replika historické dhau Theyab až z arabských emirátů.
Před několika lety jsem postavil model staré holandské jachty z roku 1711 jménem Max Emanuel. Je to malá jednostěžňová loď s velkou ráhovou plachtou, záďovou nástavbou a bočními ploutvemi. Aby majitelé ukázali své bohatství a prestiž, byly jachty notně zdobené dřevěnými řezbami.
 


Najedou se nám naskytl nádherný pohled. U mola se pohupovala replika právě takové holandské jachty, Statenyacht Utrecht, původně postavené v roce 1746. A jako u předchozích lodí následovalo focení před přídí, za zádí, na palubě, v podpalubí a kdyby to šlo, tak i pod kýlem. Jednalo se o velice zajímavou zkušenost pro modeláře. Hned jsem si všiml, že obě zmiňované jachty obsahují shodné, nebo velmi podobné prvky: Na palubě jsou, směrem od přídě, ležaté vrátky, průlezy do podpalubí, komíny od lodní kuchyně a od jídelny a také světlíky. Dveřmi v záďové nástavbě se dostaneme do pohodlně zařízeného přijímacího salónu, z něj pak vede schodiště do podpalubí, které obsahuje dobový záchod a luxusně zařízenou jídelnu s krbem, nacházející se přímo pod světlíkem hlavní paluby. V přední části trupu jachty je zásobárna a kuchyně s dalším krbem. Snímky modelu najdete v této galerii .

S postupujícím dnem přibývalo návštěvníků a tak jsme se propracovávali na konec mola a míjeli množství dalších lodí jako například dánskou školní loď Sorlandet, bulharskou školní plachetnici Kaliakra, Fleur de Passion, Rupel a mezi nimi množství jachet, remorkérů, člunů a jiných.
 


Na druhé straně bazénu na nás čekal další tahák v podobě švédské historické lodě jménem Gätgeborg. Originál byl postaven v roce 1738 a současná replika byla spuštěna na vodu v roce 2004. Je to třístěžňová obchodní loď s fregatovým oplachtěním o délce 58,5m a šířce 5,25m. Plocha plachet zabírá 1964m2 , výtlak je 1250t, nese 10 děl a vejde se na ní 800 členů posádky. Trup se majestátně tyčil nad vodou a některá ráhna měla podkasané plachty. Na palubě nás přivítala mračna návštěvníků, kteří překáželi při focení detailů. Přesto jsme fotili co se dalo. Spodní část košů, úvazníky, kolkovnice, polokladky, lana, rohatinky a vše, co má pro modeláře nějakou vypovídající hodnotu. Také nás hřálo vědomí, že díky našemu koníčku víme, jak taková loď funguje. Že například na úpatí stěžně jsou uvázána táhla ráhnových zdviží, raksů, otěží, pod upínačkami jsou lana závěsníků, kasalek, kasounů, zvratiček, bulin a jiné.
 


Asi ve 12 hodin se na hladině přístavu objevily stěžně ruského Shtandartu, který zahajoval velkou přehlídku lodí Ship Parade. Po zbytek odpoledne pak po bazénu kroužily všechny možné typy lodí, které se zúčastnily slavnosti a stále připlouvaly další ať již staré tjalky, kutry, jachty, škunery, parní remorkéry a jiné. Mezi nimi se proplétaly malé čluny, jachtičky, veslice a dokonce se objevil i velký kolesový parník.
I když to bylo setkání hlavně plachetních lodí, všechny se pohybovaly pomocí motoru se staženými plachtami. Námořní úřady přímořských států totiž nařizují všem plachetním lodí, tedy i replikám historických korábů, mít vlastní motorový pohon.
 


Na druhé straně přístavu jsme procházeli kolem dalších uvázaných lodí, jako byl například: třístěžňový Pelican of London, Thor Heierdah, elegantní třístěžňový škuner Santa Maria Manuela, polská Iskra a majestátní italský třístěžník jménem Amerigo Vespuci. Před jeho zlatem zdobenou přídí i zádí se všichni chtěli vyfotit a davy zvedaly pohledy na mohutné stěžně a ráhna. Prostě nádhera.
 


Asi v 15 hodin jsme obrátili své zemdlené nohy k návratu a snažili se prodrat postupujícím davem. Na stěžních lodí, které jsme míjeli, se objevily veselé vlajkoslávy, jejichž pestré vlajky se třepotaly ve větru. Naposled jsme se ohlédli po přístavu a zamířili k metru. Atmosféra dýchající z replik historických lodí mi připoměla jedno námořnické pořekadlo: Dříve pluli na dřevěných lodích železní muži, dnes plují na železných lodích dřevění muži. I přes značnou únavu, hlad a žízeň byla návštěva Sail Amsterdam nezapomenutelným zážitkem.
Teď doma už můžeme jen souhlasit s panem Vorlem, který si v Nerudově povídce stýská při zakuřování pěnovky: Jó móře, proč nemáme móře.

Martin Houska


Text i foto: Martin Houska

Diskutujte

Diskuse je otevřena pouze pro přihlášené. Přihlásit se

Další články v rubrice

Březen 2019
Po Út St Čt So Ne
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Log
Článků: 234
Akcí: 11
Uživatelů: 81
Lodí v registru: 3
Vyrobilo: CLIQUO & Binteractive © 2019 minisail.cz