neděle 19. srpen 2018 RSS Mapa stránek Přihlásit se Registrace
Úvod > Modely > Z loděnic > Jolie Brise

Jolie Brise

05.02. 2012 | Z loděnic Vložil(a): Jirka
ZL_017_005B
ZL_017_005B
Jolie Brise je bezesporu velmi známou a slavnou lodí. Pepa Mrákota se rozhodl postavit na novou sezónu maketu tohoto francouzského gaffového kutru v měřítku 1:14. A jak je Pepovým krédem, v super-maketové kvalitě. Když jsem od něj dostal první zásilku fotografií z jeho loděnice, napadlo mne doplnit jeho fotografie a popis stavby krátkou historií této slavné lodě.
Jirka

Jolie Brise je bezesporu velmi známou a slavnou lodí. Pepa Mrákota se rozhodl postavit na novou sezónu maketu tohoto francouzského gaffového kutru v měřítku 1:14. A jak je Pepovým krédem, v super-maketové kvalitě. Když jsem od něj dostal první zásilku fotografií z jeho loděnice, napadlo mne doplnit jeho fotografie a popis stavby krátkou historií této slavné lodě.
Jirka

Historie lodi Jolie Brise

Francie zřídila v roce 1806 lodivodskou službu s hlavními základnami v přístavních městech Calais, Brest a Le Havre. Bylo to vynuceno velkými škodami na připlouvajících lodích v této severozápadní části pobřeží Francie s nebezpečné vysokým přílivem a odlivem, silnými proudy a skalnatým pobřežím. Přijíždějící lodě pak musely platit za lodivodské služby a lodivodi si zase museli najmout vhodné lodě pro svou službu. Pak vyčkávali na volném moři a čekali na přijíždějící lodě, potřebující jejich služby. Na opačné straně kanálu v Bristolu sloužily lodivodské kutry, které byly těm francouzským velmi podobné. Z těchto lodí, po staletí vývoje a zkušeností, vzešly linie trupu Jolie Brise.


Lodní stavitel Monsieur Paumelle byl již starý muž, když stavěl ve své loděnici Jolie Brise v roce 1913 a byl to jeho největší a nejlepší kutr. Byl postaven pro rychlost a zároveň pro dobrou ovladatelnost jen trojčlennou posádkou – lodivodem-kapitánem, námořníkem a plavčíkem. A co bylo neobvyklé na tehdejší dobu, loď byla stavěna podle plánů.

Bohužel pro Jolie Brise bylo již pozdě, aby dokázala své výtečné vlastnosti v lodivodské službě. Počet lodí potřebujících lodivoda stále klesal, tak, jak se stavěly stále větší a větší lodě a pro navádění lodí se začínalo používat v té době i rádio. Navíc lodivodská společnost v Le Havre roku 1916 pořídila první parní loď a nad plachtami se začalo smrákat. Ve službě tak zůstaly poslední dva kutry a zbytek lodí, včetně Jolie Brise byl odsouzen k zániku. Naštěstí se loď v roce 1917 podařilo zapojit do lovu tuňáků, díky její rychlosti a široké palubě, podobné jiným rybářským lodím, stavěným pro tento rybolov na udici.

Další velkou změnou pro loď byl rok 1923, kdy byla koupena Georgem Martinem a loď byla přeplavena do Anglie, kde byla kompletně přestrojena pro jachting. George Martin byl zakladatelem Královského námořního jachtařského klubu (Royal Ocean Racing Club) a v roce 1925 organizoval první jachtařský dálkový závod Fastnet Race ze Solent, kolem majáku na skalisku Fastnet Rock a končící v Plymouthu. Hned tento první závod loď vyhrála a pak ještě i další v letech 1929 a 1930. Roku 1926 loď přeplula Atlantik, aby se účastnila závodu Bermuda Race a po návratu vozila poštu a byla tak zřejmě poslední plachetní lodí, která takto sloužila.

Jolie Brise měla pak ještě několik majitelů, než byla rekrutována námořnictvem za druhé světové války. Konec války ji zastihl ve špatném stavu, ležící v přístavním bahně v Sorehamu. V roce 1946 se loď nepodařilo převézt na Nový Zéland, kde ji tamní jachtařský klub (Royal Bermuda Yacht Club) slíbil zakoupit, pokud tam loď dopluje. Loď ale skončila ve zbědovaném stavu v Lisabonském přístavu.

Před konečným zničením a rozpadem ji zachránil Luis Lobato spolu se sedmi kamarády. Loď se stala zase plavbyschopnou v roce 1955. Když v roce 1975 v Portugalsku začala revoluce, bylo to právě padesáté výročí prvního Fastnet Race a Luis Lobato byl pozván Královským jachtklubem k účasti na závodu. A tak loď znovu nakonec zakotvila v Anglii, v  londýnském přístavu.

Od roku 1977 má loď další život – stala se školní plachetní lodí Dauntsey's School. Byla odkoupena technickým muzeem (Science Museum) a mezinárodní jachtařskou organizací (International Sailing Craft Association). Tyto instituce loď škole pronajaly a také financovaly její restaurování roku 1979 v Exeteru. Loď se mnohokrát účastnila velmi úspěšně mnohých závodů jako například Tall Ship Race.

V roce 2003 škola loď odkoupila.

 

Monsieur Paumelle se musí usmívat tam někde shora z námořnického nebe, když vidí tak mnoho mladých lidí, kteří se učí plachtit a rozumět moři svým srdcem a za pomoci svých paží.

text Anthony Bell 2009, přeložil Jirka Kreisel

 

Pár odkazů pro zájemce o tento kutr...

http://www.joliebrise.com/
http://www.joliebrisemodels.co.uk/
http://en.wikipedia.org/wiki/Jolie_Brise
o závodě Fastnet Race
plán ke koupi   

 

 

Jolie Brise z Pardubic

Na doporučení Karla Egrta a s jeho laskavým svolením k použití základního plánu, jsem jako svou druhou maketu plachetnice pro soutěže ve třídě NSS B zvolil Jolie Brise. Jelikož jde o plachetnici, která je stále v provozu, tak jsem sehnal na internetu spoustu informací a detailních fotografií, podle kterých postupuji při stavbě. Rozhodl jsem se pro variantu po přestavbě, v jaké jezdí dosud jako školní plachetnice v jižní Anglii.

Po přepočtech jsem se rozhodl pro měřítko 1:14. Je to měřítko, při kterém se dá loď ještě unést jedním plavčíkem, složená se vejde do našeho vozu a na vozíku projede futrama. Po překreslení plánu a úpravě křivek tak, aby byly použitelné pro bezproblémovou konstrukci trupu, jsem se již před rokem pustil do stavby. Přes zimu jsem vyrobil plaňkovaný trup a pak jsem ji odložil. K pokračování došlo až vloni na podzim, když jsem se rozhodl vyjet do nové sezóny s novou plachetnicí.

 

 

Než jsem se odvážil zaklopit trup palubou, tak jsem musel mít vyřešené mechanismy. Zvolil jsem systém posunování vodítek po trubkách, který zabraňuje prověšení otěží v podpalubí a ovládání kormidla lany, podobně jako jsem to použil na předchozím projektu. Trubka s ložisky kormidla je zalepena až nad palubou, takže nemůže dojít k zatékání do trupu. Nehledě na to, že je to i maketové.

 

   

Na vybroušený trup jsem položil jednu vrstvu skelné tkaniny 80g/mm2. Pak jsem teprve přilepil zesílení horního lemu trupu z březové překližky. Z té jsem si nařezal plaňky a ty pak jednotlivě lepil na trup. Na vrch to dostalo také vrstvu laminátu.

 

Základ paluby tvoří překližka, na kterou jsou nalepena prkna z lípy proložená prešpanem. Do podpalubí prochází světlo skrze malá okénka v palubě. Ty jsou vyrobeny z mosazného rámečku zaskleného plexisklem. Spodní část je natvarována tak, aby vypadala, jako že rozptyluje světlo. To celé je zalepeno do otvorů na úroveň paluby. Přes hotovou palubu je položena jedna vrstva tenké skelné tkaniny. Po přelakování matným lakem je okem nepostřehnutelná a vytváří dokonalou ochranu paluby proti vlhkosti.

 

Do paluby jsou zadlabány sloupky brlení a pomocí přípravku zalepeny. V části, kde budou uchyceny vanty, jsou sloupky zapuštěny hlouběji do trupu. Dřevěné části nad palubou jsou napuštěny fermeží a pak přetřeny dvakrát základní a dvakrát vrchní syntetickou barvou.

 

 

To je zatím vše, co mohu napsat s vědomím, že mne čeká ještě spousta práce o jejíž průběh se také podělím.

 

S pozdravem AHOJ

Pepa.

Diskutujte

Diskuse je otevřena pouze pro přihlášené. Přihlásit se

Další články v rubrice

Srpen 2018
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31
Log
Článků: 228
Akcí: 10
Uživatelů: 74
Lodí v registru: 3
Vyrobilo: CLIQUO & Binteractive © 2018 minisail.cz