úterý 19. březen 2024 RSS Mapa stránek Přihlásit se Registrace
Úvod > Setkání > Kristýna > Kristýna 2022

Kristýna 2022

25.06. 2022 | Kristýna Vložil(a): Jirka
Kristýna 2022 000.jpg
Kristýna 2022 000.jpg

Po dvou hubených letech se v roce 2022 konečně mohla pořádat soutěž na Hrádecké Kristýně v plném rozsahu. Asi vždy si budeme pamatovat ty dva covidové roky, kdy jsme se „neorganizovaně“ a jen z blízkého okolí setkali na startovišti (které nebylo startoviště). Na vodě nebyla jediná bóje – to by přece mohlo znamenat, že se koná nějaké organizované setkání nebo dokonce soutěž! Tak jsme se jen setkali, poklábosili a na vodě jsme se projeli s několika modely. Tak snad nás už toto nepotká…


I v březnu 2022, kdy byly vydány propozice, to byla pořadatelská odvaha od Standy, zvláště když přebíral štafetu v pořádání tohoto unikátního jarního setkání. Pamatujeme loňský Bakov s prokazováním bezinfekčnosti nebo očkování – a to bylo později, koncem května 2021. Ale, štěstí přeje odvážným, a navíc změna přístupu (autorit i společnosti) k vnímání této nemoci výrazně dříve zklidnila situaci s možnostmi pořádání setkání, ubytování a dokonce příjezdu ze zahraničí. 

Svět se však zbláznil a pandemii vystřídal výlev zla a nejhoršího šovinismu směrem na Ukrajinu. Dlouhodobě udržované a kultivované vztahy s ruskými modeláři tedy náhle skončily a myslím, že se už v naší generaci v této úrovni neobnoví.  Vždy jsem se vyjadřoval v tom smyslu, že je potřeba navazovat vzájemné dobré vztahy mezi lidmi, národy. Samozřejmě jsem vnímal chování „sborné“ a potřebu „vítězit“. Možná naivně jsem si říkal, že to doma nemají jednoduché a že možnost se podívat „na západ“ přinese zpět do té země nezkreslované informace, jak se na tom „západě“ vlastně žije. Asi to nestačilo… Tak tedy už nebudeme „vyprávět u táborových ohňů“ kdo komu blokoval průjezd u bóje, aby někdo jiný mohl vyhrát a jiné příhody. 

 

Zpět ke Kristýně 2022

Za ty dva roky se mnoho na Kristýně změnilo. Pro koupající se rekreanty k lepšímu, pro nás k horšímu. Popravdě, jsme tam jednou ročně a rekreanti celé léto. Úpravy břehů pokračují a tak jsme na startovišti měli navršené hromady bílého písku, který čekal na rozhrnutí, přibyly nová mola a schody pro slunící se hosty kempu. Naštěstí některé věci přetrvaly, jako například spolupráce s potápěči, kteří obětavě obsluhují naši kotvící bóji pro maják. Ve čtvrtek, když jsme s Kubou maják kotvili, tak jsem tedy netušil, že se s nimi v sobotu odpoledne uvidíme. A chatky stojí na svých místech, restaurace se sálem - loděnicí také. Takže vše bylo připraveno a Kristýna 2022 mohla začít.
Jako obvykle přípravou startovišť. Jako vždy nejprve stany, pak plata, která přivezl Standa. Dalo dost práce je sešroubovat – inu voda je prevít a šrouby, byť s povrchovou úpravou stačí párkrát namočit a je připraven problém. Naštěstí máme kamarády, kteří mají v autě různé mazací spreje a tak se to nakonec podařilo. Při sestavování majáku nejprve chyběla vyztužovací lanka, ale nakonec se vykulily z konstrukce plováku. Na všem byla vidět dvouletá pauza, co šlo dříve hladce, potřebovalo více času. Myslím to i na sestavování modelů před uložením do loděnice (alespoň podle sebe).

 

 

Pátek 6. května 

Tradičně začal nástupem s váženým hostem, starostou města Hrádku nad Nisou, panem Horinkou. Z Polska přijeli Marian Taborek a Michal Daranovski, obětavého sekretáře soutěže Láďu Hanušku nemohu nevzpomenout mezi prvními. Dále jsme mohli vidět stabilní kádr rozhodčích a samozřejmě spoustu minisailistů, těšících se na první závody sezóny. Po letech se zase účastnili dva němečtí soutěžící, Horst Oltersdorf a Borek Dvořák, který současně se závoděním plnil úlohu tlumočníka a taktického rádce Horstovi. Účast z Polska byla také hojná, celkem osm modelů, paráda.

 

Tradiční páteční mezeru mezi zahájením a první jízdou, způsobenou bodováním modelů jsme vyplnili instalací meterologické stanice. A pak už začal kolotoč jízd. Očekávanou událostí při jízdách NSS-B byla po letech účast dvou modelů, které spadaly svou příčnou plachtou do kategorie NSS-C. Ta se v předchozích letech trochu zvrhla do modelů s moderním latinským oplachtěním. Po deseti letech od období lodí jako La Renard, Sweden Yacht, Elen, Sultana (2012), se objevily dvě nové lodě. Milanova Berbice a polský Halkon. Oba modely jsou Baltimorské škunery a každý nese jednu příčnou plachtu. U obou konstruktéři – modeláři přistoupili k ovládání jediné příčné plachty. Na místě jsem tak mohl přímým dotazem u Borka Dvořáka ověřit to, co je myšleno „ovládáním“ příčné plachty, které musí být na modelu funkční. Odpověď zněla, že myšleno bylo zejména ovládání směrového nastavení ráhna k ose lodi. Ale že vzhledem k možnému rozšíření kategorie by uznal i jen funkční kasání plachty.

 

První a poslední jízda NSS-C 

S napětím jsme tedy křižovali před prvním startem NSS-B a dvou NSS-C a slibovali si, že se těmto lodím vyhneme obloukem. Obě jsou krásně postavené, Berbice v nádherně pestrých barvách, Halkon zase v přírodním dřevu. Odpočítávání, a vyjeli jsme středním větru na první regatu, zase spolu s Céčky. Protože jsem měl model na vodě, zaznamenal jsem jen příběh Berbice, která se v půlce prvního kola naklonila, vítr ji připlácl k hladině a loď se začala pomalu potápět. Nový člun byl zrovna zaměstnán jinou kolizí a přes okamžitou Kubovu reakci dojel na místo potopení o pár vteřin později. Jak to bylo s Halkonem nevím, ale také bohužel nedojel první kolo. Jeho problém byl v přetížení servopohonů a velkými odběry došlo ke spečení napájecích kabelů a tím loď musela z vody.

No, byla to ledová sprcha a po loňské Těrlické plachtě hned zase jedna loď na dně. A navíc na Kristýně, kde je hodně hluboko! To se na předchozích deseti setkáních nikdy nestalo a tak jsem ještě během této první jízdy použil telefon pro volání o pomoc Libereckým vodním záchranářům. Ochotně slíbili, že sbalí a naloží věci a později odpoledne přijedou a pokusí se o nalezení a vyzvednutí modelu. Jízdy prvního dne probíhaly dále, ale ten den měl teď už jiný vrchol. 
Opravdu přijeli a tak jsme s velkým zájmem sledovali náročnost přípravy na ponor. Naštěstí dno Kristýny velmi dobře znají z mnoha ponorů a tak po vyznačení místa, kde šla Berbice pod hladinu, odhadli hloubku kolem osmi metrů a samozřejmě nízkou viditelnost. Místo bylo vyznačeno bójí a chlapi se mohli začít oblékat do těžkého vybavení. Na břehu si tak každý přiložil cca 70 kg a už jen dojít k vodě musí být výkon. Ale bylo vidět, že je to pro ně známý proces a tak se každý s minimem cizí pomoci připravili k sestupu pod hladinu. Jakmile byli ve vodě, zamířili k bójce nad místem tragédie a zmizeli. Jen občasné bubliny na hladině naznačovaly, co se dole děje. Věděli jsme, že se ve spirále budou pohybovat od vyznačeného místa (lanka bóje) a hledat. Trvalo to snad jen patnáct minut a na vodu vystřelila bójka nedaleko od místa té první. Hurá, loď se našla! Za lanko, upevněné za úchyt čelenu na trupu mohla být přitažena ke člunu a pomalu odvezena k molu, kde byla opatrně vyzvednuta a zbavena vody. Loď byla tedy zachráněna, kompletní, nic neupadlo, ale několikahodinová vodní lázeň samozřejmě modelu neprospěla. Dřevěná paluba a další díly se začaly rozpínat a samozřejmě po vyschnutí bylo teprve vidět velké škody a mnoho práce, než se zase model dostane na vodu. Co bylo příčinou potopení? Velkým náklonem došlo k zatopení podpalubí, to je jasné. Náklon byl umožněn nízkou stabilitou trupu, protože balast byl umístěn v trupu, který nebyl upraven pod čarou ponoru o povolených + 100%. To se bude muset změnit a balast bude muset jít co nejníže…


 

Patří se vyjádřit velký dík oběma potápěčům, kteří vodu opustili až za nějaký čas. Prostě si po úspěšném nálezu a pomoci s odlepením lodě ze dna jen tak někam zaplavali, když už byli dole. Při odstrojování a ukládání výstroje jsme slyšeli, jak to „tam dole“ probíhalo. Loď si prý hověla měkce na dně, mírně nakloněna a svítila bílými plachtami (ve světle baterií). Tak prý na sebe koukli a zalitovali, že musí nahoru. Byl by to další z objektů na dně, které mají zaměřeny a zakresleny v podvodní mapě, které čas od času navštěvují. Inu každý koníček má své a nám se líbí lodě na vodní hladině.
V pátek se ještě rozšířila další zpráva, že ze světa odešel Štefan Ábel. Byl mnohokrát na Kristýně, na Velkém Dářku, v Jinolicích, … a vždy s ním bylo milé se setkat. Večer tedy bylo co probírat.

 

Sobota 7. května

Za silnějšího větru probíhaly po celý den jízdy na dvou startovištích. Na první trati tradičně seniorské NSS-A a NSS-B a na trati druhé juniorské NSS-A s účastí šesti lodí. V soutěži byly také čtyři vícetrupé modely NSS-D.  Žádná dramata se již nekonala a tak jsme si mohli vychutnat hezký slunečný den spolu s mnoha návštěvami a diváky.  Účast lodí na soutěži byla trochu nižší, ale to se není čemu divit. Nejvíce lodí bylo v kategorii NSS-A (14 + 6 juniorů), v kategorii NSS-B deset lodí, v NSS-C již zmíněné dvě lodě a čtyři vícetrupé NSS-D.  V součtu tedy 36 modelů ze tří zemí.
Mezi novinky a neokoukané modely můžeme lodě manželů Dybových, tedy Schamrock III vedený Rosťou a Machichaco s kapitánkou Andreou. Tady musíme ocenit, že se do víru soutěží statečně ponořila a s Rosťou za zády odjezdila všechny jízdy. Mezi ty neokoukané modely je možno zařadit i Sýkorku s Horstem Oltersdorfem a Marii s Borkem Dvořákem, obě lodě jsou z jeho dílny. Borek se o Horsta po celou dobu staral a pečlivě tlumočil. Možná i díky tomu Horst zvítězil v obou soutěžích a přirozeně i v Evropském poháru. V gafflovém oplachtění se o první místo prali Pepa Slížek a Borek Dvořák, kdy každý vyhrál jeden den. Celkově však v Evropském poháru zvítězil Pepa Slížek. Tady však zapracovalo bodové hodnocení, kdy Pepova When and If získala o 7 bodů v obou soutěžích více a přestože Marie dojížděla první, na celkové vítězství to nestačilo. V NSS-A ještě přibyla novinka – Franta Chmelka jezdil s lodí Star 45, k lodi se mi nepodařilo nic dohledat.
 

 

Neděle 8. Května

Nedělní dopoledne začalo naprostým bezvětřím. Bóje druhé tratě byly přemístěny tak, aby vznikla dlouhá trať s hlavním otočným bojem kolem majáku. Čekali jsme na vítr. Pro mne to byla naprostá premiéra, všech deset předchozích Kristýn jsem tento čas trávil dotiskem diplomů a stihl tak maximálně fotit. A vítr nebyl… 
Letos, když se pořádání ujal Standa, byla konečně možnost si objet lodí maják, který jsem jedenáctkrát kotvil a kdysi dávno u Milana v garáži vyráběl. Deset minut před startem mi bylo jasné, že se s Adixem snad ani nerozjedu, taková to byla flauta. Tak jsem se u rozhodčích odhlásil. Jenže, co to? Začala se čeřit voda a vítr se mírně rozfoukal. Tak jsem na poslední chvíli a po dobré radě to zkusit přeci jen Adixe na vodu dal. Nejdříve to vypadalo, že možná objedu maják jen jednou, ale vítr postupně sílil. Na cestě od majáku zpět, na otevřené hladině, to dokonce jelo docela hezky. A tak se mi nakonec podařilo, v hodinovém limitu, odjet všechna tři kola. Tak pro mne vlastně skončila Kristýna v roce 2022, zcela jiná než těch deset předešlých. Stal jsem se účastníkem a musím přiznat, že to taky není špatné.
 

 

Dlouhá skla na závěr

Ani jste netušili, že skoro celý víkend na břehu sedí pan Zdeněk Bendl, se stativem a hlavně s pořádným objektivem a fotoaparátem. Mne zaujal svým maskáčovým povrchem právě onoho objektivu a tak jsme se dali do řeči. Fotí hodně živou přírodu, zejména pohyb, let ptáků, a proto je výborně vybaven a hlavně to umí.  Domluvili jsme se, že co nafotí, nám dá k dispozici pro stránky, jen s uvedením jeho autorství. Jak slíbil, tak se také stalo a s radostí přidávám výběr z jeho fotografií. Ty nejsou z jeho strany nijak upraveny. Tedy, jak mne upozornil, potřebovaly by ještě finální doladění. Za mne jsou úžasné a vedle našich momentek jsou prostě „profi“. Tedy následující fotografie jsou od něj.

 

 

Pana Romana Sedláčka, který se na Kristýně jen krátce objevil také v sobotu, známe jako reportéra, který fotí a natáčí pro potřeby města. Proto je taky většinou v poklusu a spěchá fotit na další místa. Naši akci opravdu fandí, sám jezdí na velké plachetnici (občas) a za celou éru „naší Kristýny“ toho natočil a nafotil hodně. I od něj přikládám s jeho svolení pár úlovků ze sobotního dne. Jednu akční jsem vybral do úvodu článku o Kristýně 2022, na který jste jistě netrpělivě (a dlouho) čekali.
 

 

Text: Jiří Kreisel
Foto (článek): Pepa Mrákota, Rosťa Dyba, Franta Chmelka 
Foto (závěr): Zdeněk Bendl a Roman Sedláček
 

Diskutujte

Diskuse je otevřena pouze pro přihlášené. Přihlásit se
ladous | 25. 06. 2022

Za sebe písečné pláže na modelářské akci nemusím a v Jinolicích ten kousek písku mezi karavany poctivě obcházím, nicméně ostatní investice na Kristýně lze hodnotit veskrze kladně, např. přibyla dostupná WC hned u vody. Jen je trochu škoda, že si ještě nevšimli, kam na jeden víkend v roce vozíme mola a nezařídili tam trvalé ;-).

Milan | 25. 06. 2022

Pěkně napsaný článek. A ještě lepší fotky. Bylo to fajn setkat se se všemi po půl roce. A Kristýnu po dvou letech...
Taky chci poděkovat, všem co přijely z blízka i z daleka a hlavně pořadatelům.

Jiri Host Kreisel | 25. 06. 2022

Tak po dvouleté přestávce ...
Díky Stando ;o)

ladous | 25. 06. 2022

Především je třeba ocenit chuť akci svolat potřetí, když dva roky nevyšly.

Další články v rubrice

Březen 2024
Po Út St Čt So Ne
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Log
Článků: 309
Akcí: 16
Uživatelů: 116
Lodí v registru: 3
Vyrobilo: CLIQUO & Binteractive © 2024 minisail.cz