Pinczow 2025

Na nás čekal trochu rozpláclý kosočtverec umístěný na slepé rameno řeky Nidy. Přičemž startovní i vrcholová bójka byly poměrně blízko břehu – u startovní hrozilo uvíznutí na písčité mělčině, u vrcholové zejména při nečekaném poryvu při zadním větru vybočení do rákosí na druhém břehu. Tam ale nebylo jen rákosí, byl jsem tam pro jednu NSS 650, podél břehu v šíři asi 2 m rostly lekníny, do kterých se plachetnice mohla zamotat ještě dříve než do rákosí. Jak je zde zvykem, závodníci se při průjezdech hlásí číslem, 7 Čechů většinou česky, a rozhodčí pobavil Marek Stala, který se přidal k českému hlášení a pravidelně hlásil česky osm, místo polského osiem. Během první rozjížďky vítr ani na chvilku nezmírnil, takže vyhlášených 7 kol (z důvodu větru se počítal počet kol jen ze 40 minut) měl Tomáš za necelých 25 minut. V podobném tempu jen s jedním předjetím Tomášem Jakešem byl René Walenta a za ním pak ještě Franta Chmelka. Marek Stala pak ještě s jedním předjetím navíc. Ostatní jsme bojovali s poleháváním na vodě, doplňováním vody do trupu a podobně. Já jsem dokázal udržet Lonu v relativně vzpřímené poloze jen při ostrém stoupání proti větru, kdy většina síly větru sklouzla po plachtách a jen minimum zůstalo na pohyb vpřed. Při vypadnutí z tohoto ideálu však vítr plachetnicí s přitaženými genami smýkl tak, že plachetnice ležela hned na vodě a většinou byla odhozena zpět po větru o pár metrů. Když dokončily první čtyři plachetnice, měl jsem odjeté jen tři nebo čtyři kola. Zbylí tři Pavel Strenk, Petra a Veronika Kotlárová už boj také vzdali, takže jsem nezdržoval dojížděním v naději, že další jízda bude v trochu slabším větru. Pavel odstoupil se zlomeným ráhnem vratiplachty, Petra se zaplaveným nefunkčním navijákem a Veronika s příliš mnoho vody v podpalubí. Předpověď počasí slibovala nakonec spíše zhoršení, takže se hned jela další jízda NSS open. Začala v podobném duchu se silným větrem, první tři byli natolik rychlí (už nás nenastoupilo osm), že se vyhlásilo osm kol. Po asi deseti minutách se vítr trochu zklidnil na 3-5 m/s, takže se alespoň chvílemi dalo rozumně plachtit. Po 30 minutách dokončil osm kol Tomáš a vítr opět zesílil. Do té doby jsem i já z šesti kol měl asi čtyři relativně poklidné. Předposlední, a nakonec i část posledního byl opět boj s poleháváním na vodě. V posledním kole při opakovaném přibližování k první bójce, vždy po propadnutí při pokusech o obrat, jsem si všiml, že mám nějak moc zanořenou záď plachetnice. Naštěstí jsem už byl po obratu u zadního břehu a křižoval směrem k sobě. No nakonec bylo rameno řeky přeci jen široké a asi 10 m od břehu se začala zanořovat vratiplachta a plachetnice zastavila. To už jsem se začal svlékat a vyrazil jsem pro ni. Když jsem k ní doplaval (teplota vody i vzduchu 12-14 °C, vítr okolo 6 m/s), už zbývala nad vodou jen špička. Takto daleko od břehu byla hloubka okolo 2 m, takže jsem asi 4m musel s plachetnicí plavat, teprve potom šla poponést ve vodě ke břehu a tam vylít vodu z trupu. Cestou do vody, ani později na břehu mi zima nebyla, jen v prvním okamžiku vynoření a ofouknutí větrem. Takže jsem si letos prodloužil koupací sezónu ve středoevropských venkovních vodách – od 23.5. (Bakov) do 11.10.2025, pokud tedy nepočítám pobyt v kalhotách ve vodě do pasu na Kristýně 4.5.2025.
Po nás ještě místo pauzy na oběd jeli dvě rozjížďky s NSS 650, pak ale okolo půl čtvrté byly další jízdy z důvodu počasí odloženy na neděli.

Marek Stala přijel s novým „dovolenkářským“ (ne úplně maketově provedeným) NSS-B, postaveným z lehčených PVC desek, včetně šarpiového trupu. Pro plachty použil látku na polštáře (sypkovinu), která podle omaku vypadala i na částečný podíl bavlny, kromě dominantního PES a i poměrně vzduchu propustná. Kýl měl podle mě také více protažený než dle pravidel NSS. To pomohlo stabilitě v silném větru.
V sobotu v podvečer tedy proběhla oprava několika plachetnic – Pavel stihnul opravit ráhno už během druhé jízdy – já jsem mu před ní demontoval hliníkovou trubku z jeho stojánku, která skoro přesně pasovala na zbytky bukového ráhna. Petře jsem dal nový naviják, v té době jsem si ještě myslel, že moje, které fungovaly po vylití vody, budou fungovat i v neděli. U plachetnic Petry a Veroniky se ještě hledala různá místa, kudy by mohla dovnitř téct voda. U na Kristýně utopeného Njordu to mohla být celá paluba, protože plaňkování je pravděpodobně jen na nějak prosyceném kartonu a za zadním kokpitem možná i bez něj. Stěžeň je opřen jen o palubu, takže síly o něho s palubou také poměrně hodně cvičí, a to může pomáhat pumpovat vodu do podpalubí. U celoplastové plachetnice Veroniky nešly žádné trhliny najít, takže zbývaly jenom možné netěsnosti okolo úvazu stěhů a labyrint okolo víčka kokpitu (ten zkoušel René dotěsnit před druhou jízdou na stole se povalujícím vepřovým sádlem, ani to ale moc nepomohlo). Já jsem víceméně počítal s tím, že se mi podpalubí zaplavilo dlouhodobým polehávání na boku, i když mám více jak centimetr vysoký lem okolo úzkého kokpitu. Byť cestou domů mě ještě napadlo, že po několikanásobném sfouknutí plachetnice ze stojánku na betonovou dlažbu možná mohlo dojít k nějaké prasklině na trupu. To musím ještě prohlédnout. Petra šla ještě nový naviják vyzkoušet na vodu, naviják fungoval bez problémů, jen se zjistil další problém s kormidlem. Pro ovládání kormidla je v plachetnici de facto otevřená zubová převodovka s letmým uložením os. Na servu je jedno ozubené kolo, na hřídeli kormidla druhé. Jako převodová skříň funguje jen jedna deska ze slabého laminátu. Jako celek se to pak chová tak, že při přenášení větší síly se deska prohne, kolečka se od sebe vzdálí a přeskočí. Díky silám působícím na kormidlo v poryvech větru pak kormidlo poměrně bez problémů samovolně mění svoji polohu. Nějaké rychlé řešení na místě se nenašlo, protože při snaze zafixovat desku alespoň v jednom směru docházelo stejně k podběhnutí ozubených kol. Vyzkouší se tedy v neděli při třetí jízdě.

Večerní program se dá rozdělit do společenského, dřívější junioři z Dobrodzienu opět uvařili plný kotlík husté gulášovo-hrstkové polévky s brambory, klobásou a mnoho jiné zeleniny. A členské schůze polského minisailu, z které odcházeli účastníci dost rozladěni. Já jsem se odpoledne bavil z Michalem o podobě NS, NSS v Polsku a eventuální účasti na MS. V Polsku spadají lodní modeláři pod LOK, tomu jde 5 % členských příspěvků modelářů, ty jsou dnes cca 300 Kč/rok. LOK již nezajišťuje a nedává žádné peníze zpět modelářům. Rozhodl, že každá sekce si bude hospodařit se svými penězi sama, to ale znamená, že si i musí zaplatit členský příspěvek NAVIGA a to při dnešním počtu registrovaných modelářů může být problém. Žádné plošné sponzorství na činnost nemají, jen jednotlivý pořadatelé získávají nějaké sponzorské příspěvky na konkrétní soutěžní akce. To je vztah k LOKu a NAVIZe. Minisail.pl jako takový je samostatný volný spolek nesvázaný s NAVIGA, který se podílí na cca 6 soutěžních víkendech s přátelským soutěžení v NSS open a pak vyhlašují seriál (pohár) NSS 650 a SunFish v juniorech a seniorech. Vše ve vlastní spolkové režii.
V neděli po ránu opět drobně mžilo, do devíti hodin byl vítr asi do 3 m/s. Start třetí rozjížďky byl plánován na desátou, to už vítr opět zesílil, byť na méně než v sobotu. Já jsem před devátou zjistil, že mi jeden naviják změnil asi o dvě otočky středovou polohu a druhý v nějaké obecné pozici funguje na obě strany, ale když dojede na konec, už nejede zpět. Takže u obou pravděpodobně zaplavené potenciometrické dráhy. Servo hlavní plachty a kormidla vypadalo v pořádku. Měl jsem sebou dva navijáky, jeden jsem dal Petře druhý by mi nestačil, a stejně se mi do výměny moc nechtělo. Takže jsem plachetnici rozebral a šel se koukat na jízdu. 
 

Ještě před desátou jsme čekali na rozjížďku NS 650 na dvě kola o druhé místo. Pak už NSS open, z původních osmi jsem nakonec chyběl jen já a tentokrát se museli zapojit i dva závodníci se Sun Fishema – aby měli výsledek do celkového pořadí poháru. Vzhledem k větru opět trochu zkrácený odhadovaný čas, takže bylo vyhlášeno sedm kol. Po dohlédnutí na start a zápis prvních průjezdů po prvním kole jsem se začal věnovat Veronice a korigovat ji při boji s větrem. Po asi třech kolech ji začal zlobit naviják, občas plachty nepřitáhl a bylo potřeba to sledovat a eventuálně zkusit znova povolit a přitáhnout. Po dalších dvou kolech, když už měl René svou jízdu dojetou, jsme zkontrolovali jsme vnitřek a byly spadlé otěže z kladky, to jsme rychle opravili a Veronika pokračovala dál. Bohužel o půl kola později byla plachetnice opět neovladatelná, tentokrát se vůbec nepohybovalo kormidlo a plachetnice skončila v rákosí.
Po dojetí třetí jízdy se ještě chvíli čekalo na společnou regatu, ta ale byla nakonec z důvodu silného větru zrušena. Pro vyhodnocení vítěze putovní ceny Pinczowského kamene tedy Michal Daranowski použil výsledky tří základních rozjížděk. Závodníci tedy začali balit a většina hodnotila víkend pozitivně, alespoň za další zkušenost jízdy v silném větru a zjištění nedostatků svých modelů pro tyto podmínky. Tomáš se snažil radit i ostatním a vysvětloval vliv naklápění a prohýbáni stěžně u bermudských plachet. Princip řízení a provádění obratů jen plachtami, to se snažil naučit René, zejména při obratu ze zadního na boční vítr. To se mu několikrát nepovedlo, takže se dotkl, nebo i podjel točnou bóji.
V jednu hodinu přišla paní místostarostka Pinczowa na vyhlášení – vedení města vítá pořádání této akce na svém území a každoročně tuto akci podporuje a každému závodníkovi vždy připraví i nějaký dárkový balíček spojený s městem. Tentokrát obsahoval i speciální malované magnetky přímo s tématem našich závodů, řeky Nidy a města.

Výsledky soutěží byly obdobné jako v posledních letech, zejména v NSS open stupně vítězů obsazují Češi na prvních dvou místech stejní. 1. Tomáš Jakeš, 2. René Walenta, a třetí tentokrát František Chmelka. Putovní Pinczovský pohár si odvezl opět Tomáš Jakeš, takže mu k 2400 km připisujeme dalších 1200 ujetých kilometrů. Cestou domů jsme se již tradičně zastavili na pozdní oběd v indické restauraci v Sosnowieci. Pak už jen zbývajících 450 km domů, z toho posledních 250 km za tmy a opět v dešti.

Text: Stanislav Jakeš
Foto: minisail.pl, Stanislav Jakeš