čtvrtek 22. srpen 2019 RSS Mapa stránek Přihlásit se Registrace
Úvod > Inspirace > Velké lodě > Jednomužná, aneb povídání o tom, jak jsem zblbnul

Jednomužná, aneb povídání o tom, jak jsem zblbnul

01.03. 2012 | Velké lodě Vložil(a): Jirka
CL_012_001B
CL_012_001B

Na jaře roku 2010, za dlouhého zimního dne při brouzdání po netu a hledání zajímavostí o modelech lodí se mi objevila zajímavá stránka. Je o staviteli lodí, jehož lodě se na první pohled sice jeví jako model, ale model to není. Jedná se totiž o plachetnici pro jednu osobu.

Franta


Na jaře roku 2010, za dlouhého zimního dne při brouzdání po netu a hledání zajímavostí o modelech lodí se mi objevila . Je o staviteli lodí, jehož lodě se na první pohled sice jeví jako model, ale model to není. Jedná se totiž o plachetnici pro jednu osobu.


Tak jsem se zájmem hledal dál a natrefil na další stránky o těchto mini plachetnicích, kterým jsem začal říkat "jednomužná" a po zhlédnutí mnoha různých variant, jsem začal uvažovat o tom, že by nebylo špatné se o něco takového pokusit.  Když postavím metrovou loď, proč by nešlo udělat dvoumetrovou. Jelikož nevlastním žádné vhodné prostory (byt v paneláku), začalo usilovné rozmýšlení, jestli do toho jít, a co dál. Tento projekt zaujal mého kamaráda (mimochodem, také lodní modelář) natolik, že prohlásil" jdeme do toho" Cílem bylo najít vhodný a hlavně levný prostor. Velká investice do trochu nejasného projektu se mi zdála zbytečná. Nakonec se to se povedlo u zeťáka v Č. Těšíně.

Zájemců přibylo a počet se rozrostl na čtyři. A tak jsme začali 17. 10. 2010 v takovém volném koutě vyklizením starého harampádí uloženého v tomto koutě a položením střechy.

 


Hurá asi po měsíci je bouda hotová, jen je to trochu stísněné (2,8x2,9m), ale jsem přesvědčen, že se tam i s lodí cca 2 x 1 m vejdu a dokonce tam máme i kamna, které věnoval jako nepotřebné jeden známý, (čeká nás zima) a byla zavedena důležitá složka a to elektřina.     Po vyzkoušení kamen a testu topení se začalo s plánováním stavby. Volba padla na jednoduchý trup (asi šarpie), kopyto z polystyrenu, a tak Renek, mimochodem prezident klubu MK Slezsko mohl 28. 11. 2010 provést první řez. Tím začala vznikat prvním pokusem kostra zatím něco beztvarého, o čem se dalo silně pochybovat, že by to mohla být někdy loď.    

 

 


Jelikož při ohýbání bočnic popraskalo vše, co jen mohlo, tak jsem rozhodl, že můj pokusný "parník" se bude jmenovat "GOLEM". A jistě každý pochopí proč! Zde není třeba nic vysvětlovat. Ale přes všechny problémy se nakonec 10. 12. 2010 povedlo takto vypadající torzo něčeho, co by mohlo někdy být lodí. A tak vzniklo toto, co by se už tvářilo jako budoucí lodička

 

 


Po obroušení nastalo potažení celého trupu za pomocí novin a údajně "vodostálého" disperzního lepidla, ale bohužel jak se později ukázalo, to lepidlo vodostálé nebylo, a při zvýšení vlhkosti opět změklo. A tak musely noviny dolů. Po pracném odstranění následovalo potažení polystyrenu hmotou "Rigips" pro sádrokartony, přebroušení, natření základní barvou, vytmelení a vybroušení. Kopyto bylo potaženo zatím jednou vrstvou tkaniny 350 g/m a polyesterovou pryskyřicí Havel - standart. Zde se však ukázalo, že noviny jako podklad chybí, dále asi nízká teplota pro laminování (noční pokles pod bod mrazu). Tím došlo pravděpodobně k rychlému zaschnutí povrchu za denního tepla a výpary nahlodaly polystyren tak, že se propadl až o 2 cm. po několika pokusech to opravit, jsem se rozhodl o přerušení a pustil jsem se do paluby    

 

 

Po neúspěchu s trupem, jsem změnil taktiku a na palubu jsem použil epoxidovou pryskyřici také od Havla a to LH 145. po zaschnutí pokračovala výroba formy z polyesteru, tentokrát už bez problémů. Forma na palubu se povedla bez problémů i se sloupnutím…    

Protože oprava spodku trupu by stála poměrně vysoké náklady, s nejistým úspěchem, padla volba na likvidaci. Takto byl 19. 3. 2011 „nepodarek“ odeslán do věčných lovišť. René neodolal a ještě před zničením, i když se jednalo o vrak trupu a formu paluby, si to musel vyzkoušet nanečisto a zářil nadšením. V pozadí oloupaný zbytek kopyta.    

 

 


Ihned po „pohřbu“ se začalo s výrobou nového kopyta, tentokrát padla volba na překližku nebo sololit. Vyhrál to sololit z cenových důvodů. Takhle to dopadalo asi po třech týdnech, trup byl zatmelen a vybroušen, a bylo rozhodnuto, že jen naseparuje a bude se laminovat forma. Separátor - bílá pasta na podlahu a PVA, opět od Havla. Laminováno polyesterem od Havla a 4 x vrstva tkaniny 350g/m2. Na posledním obrázku je forma na kopytu před sloupnutím.

 

 


Forma a její začištění provedeno pomocí přímočaré pily a úhlové brusky.    Pohled na hotovou sešroubovanou formu, připravenou k laminování. Mezi tím, ve volných chvilkách, se provedl první pokus o vyrobení paluby. Renek testoval probarvení polyesteru, ale moc se to nevyvedlo. Nevadí, stejně se bude brousit, tmelit a natírat a to vše nepovedené zakryje.    

 

 


Jelikož jsem byl nedočkavý, tak jsem nepočkal cca 5 -10 dní, než forma vyzraje, jak to dělám u malých forem a začal jsem ihned laminovat. Tím došlo k mírnému přichycení laminátu k formě v několika místech a tak jsme trup ve čtyřech lidech hodinu dolovali z formy. Nakonec se povedlo se moc neponičit formu a trup dostat ven. Vyrobila se další paluba, která byla přilepena na trup, pak následovalo dlouhé tmelení a broušení, protože spěcháním s výrobou trupu bylo nutné hodně tmelit. Ve dně je už otvor pro zasouvací ploutev.     

 

 


Dokončení nátěrů, ještě přijde natřít boky a přidat dřevenou oděrovou lištu. Nátěr je prováděn dvousložkovými epoxidovými laky, bývalý Epolex. Blíží se finiš, teď nastanou jiné problémy, a to vyřešit ovládání kormidla, ploutve a hlavně ušít plachtu. První volba padla na šusťákovinu, protože se doma našly zbytky na odpis. Pokud se neosvědčí, tak se později použije jiný materiál.     Ještě před zahájením dokončovacích prací to Renek nevydržel a provedl doma na zahradě zatěžkávací test. Ještě přibral i dceru, potom celkové zatížení cca 180 kg. Hotové kování s oplachtěním. Na stěžeň a ráhno nakonec padla volba na trubky z hliníkové slitiny průměr 32 a 25 mm. Na plachtu zkušebně použita šusťákovina (domácí zbytky). Zkoušky nasucho byly uspokojivé.    

 

 


Doprava na Těrlicko provedena bez problému na střeše auta, váha hotového je 37kg a moje 42 kg. I když nefouká tak přes to to stejně jede. Po zimním vyladění to bude určitě dobrá zábava.

 

 

Ahoj všem dobrým lidem,
Franta Dědek Chmelka

Diskutujte

Diskuse je otevřena pouze pro přihlášené. Přihlásit se

Další články v rubrice

Srpen 2019
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31
Log
Článků: 238
Akcí: 11
Uživatelů: 82
Lodí v registru: 3
Vyrobilo: CLIQUO & Binteractive © 2019 minisail.cz