Kristýna 2026 (Milan)

Čtvrtek

Dorazil jsem někdy po čtvrté hodině odpolední k recepci kempu. Sotva jsem zaparkoval, už se u mě objevil Standa Jakeš a předal mi klíčky od chatky. Letos jsem byl ubytovaný s Láďou Hanuškou. Na recepci jsem ještě zaplatil nějaké poplatky, nafasoval povlečení a šel se ubytovat. Během ubytování jsem zjistil, že mám nepřijatý hovor od Zdeňka Kopeckého. Už mě nahání, kde jsem. Přejíždím tedy s autem na druhý břeh Kristýny a jdu k vodě. Zdravím se se Zdeňkem, Jakešovými i ostatními modeláři, kteří se postupně objevují. Mezitím pomáhám se stavbou mola. Tomáš stlouká dřevěná plata a fušuje tak Pirátovi do řemesla. Po dokončení mol na obou startovištích ještě pomáhám se stavbou stanu. Letos máme jiný stan než obvykle. Ten náš plachetničkářský, prý leží někde ve skladu v Jablonci. Tak Standa místo něho přivezl nějaký klubový z Bakova s neobvyklou konstrukcí. Při stavbě stanu bylo veselo. Některé tyče byly špatně barevně označené a tak byl stan nejprve sestaven a potom částečně rozebírán a znova přestavován. Někteří drželi střechu, někdo jiný mezitím prohazoval tyče, občas na někoho něco spadlo, no prostě CIRKUS. Po sestavení stanu jsem se zbaběle vypařil zpět k restauraci na Jihu sestavit svůj model. Přišel jsem tak ještě o stavbu tratě. Model jsem tedy ustrojil, ale jen částečně, protože už jsem na práci skoro neviděl. Zbytek jsem chtěl nechat na druhý den. Pak jsem si dal v restauraci večeři, přejel autem zpět do kempu a vyrazil ještě k chatce číslo 3, kde měla proběhnout nějaká společná grilovačka. Společný večer skončil celkem brzo ještě před půlnocí. Bylo to dáno hlavně tím, že všichni byli unavení z cestování, a část modelářů byla ubytována i mimo kemp a tak jsme se postupně rozešli spát. 
 

Pátek

S hanbou se přiznávám, že jsem prošvihl slavnostní zahájení! Měl jsem za to, že je až kolem deváté hodiny. A když jsem šel v devět z chatky k vodě a tlačil sebou vozík s věcmi tak koukám, že u vody je stále prázdno. Spousta času, říkám si. No, a u stanu potkávám paní Jakešovou a ta mě informuje, že zahájení už proběhlo! Dobře mi tak. Příště musím lépe číst propozice. Podle fotek usuzuji, že zahájení bylo standartní. Nějaké uvítání, proslov a došlo i k tradičnímu odemčení vody. Víc k tomu nemám co říct.
Šel jsem tedy dál, k restauraci, že dostrojím loď a počkám na bodové ohodnocení. Během čekání proběhla taková malá modelářská burza. Já jsem předal nějaké podklady Pavlovi ke stavbě Céčkové plachetnice a obratem mi Pepa přinesl kus provázku na otěže. Také jsem ten den získal nějaké nýtky na plachty od Michala. A v neděli ještě vzorek jiného provázku od Filipa. Takovéto výměny a dary jsou fajn. 

Ráno také dorazili junioři z Jablonce a i zbývající modeláři, kteří tu včera nebyli. Namátkou třeba Jirka Kreisel, který minulou sezónu musel úplně vynechat nebo Pirát se svou dodávkou, kterou tradičně zaparkoval vedle stanu u startoviště. Všichni strojili lodě a komise bodovala… Po obědě jsem se konečně dostal na vodu. Áčka začínaly už dopoledne s dvěma rozjížďkami a Béčka, společně s Juniory až nyní. První rozjížďka se mi moc nevedla. Přeci jenom po zimě, než se člověk zase rozjezdí a hlavně s kompletně rozhozenou takeláží. Trochu jsem pak přitáhl hlavní plachtu. Druhá rozjížďka mi přišla lepší. Poté zase rozjížďka Áček a pak opět my, Béčka. Soutěžní den byl za námi. Vítr ten den foukal tak nějak přiměřeně a jezdilo se po směru hodinových ručiček.

Společný večer u chatek se celkem vydařil. Dokonce došlo i na rušení nočního klidu na chatce u Dybových společně s Pirátem a Nejmenovaným modelářem, který se mě opět pokoušel přiotrávit alkoholem… Ještě jednou se omlouvám za tak pozdní návštěvu.
Nesmím zapomenout. Tento den učinil Pepa Mrákota dobročinný skutek a má z toho zajímavou historku…

Sobota

Nějak jsem po ránu nebyl úplně svěží, jak jsem si vyslechl. Což je divné, vždyť včera večer mi bylo tak fajn. Dnes začínaly rozjížďky Béčka a celý den jsme se střídali s Áčkama vždy po jedné rozjížďce. Do toho na druhém startovišti soutěžili i tři Déčka. Tuším, že jejich soutěže začaly už den předem. Jen si museli dostavět trať. 

Dnešní vítr byl slabší než předchozí den. V určitých okamžicích nefoukal vůbec. A foukal z jiného směru než včera, takže jsme změnili směr plavby a kroužili proti směru hodinových ručiček. Tyto větrné podmínky mé lodi dokonale vyhovují a podařilo se mi díky tomu ujet Pepovi s Jolie Brise s kterou pořád soupeřím. V sobotní soutěži jsem získal dokonce i bronzovou medaili. Obvykle mám bramborovou, takže spokojenost.
 

Sobotní večer mě přišel trochu ponurý. Jednak došlo k menšímu incidentu se Zdeňkem, který si vybil zlost na nevinné osobě. Naštěstí se to nějak vyřešilo a dotyční si to později v klidu vyříkali. A v kempu u grilu se zas probírala neveselá budoucnost závodů NSS. Staří modeláři postupně ubývají a mladých už tolik nepřibývá, i když nějaké naděje tu jsou, viz Jablonec či Těrlicko. A také do pořádání soutěží se nikdo moc nehrne. Zaplať Pán Bůh za ty, kteří závody stále pořádají. Mají můj obdiv a vděk. Kde jinde by, jsme se setkali? Ten večer jsme se rozešli už kolem 11 hodiny.

Neděle

V neděli nás čekala tradiční regata, kde společně jedou obě kategorie (kromě Déček). Start byl v 10 hodin. Dnes foukalo mnohem víc než předchozí dny. Hned po příjezdu k vodě mi náhlý poryv větru málem shodil model z vozíku. Tak jsem raději rovnou vyměnil velkou vrcholovou plachtu za malou. Bylo to prozíravé rozhodnutí. I tak, jsem měl co dělat, abych v silných poryvech větru, hlavně dále od břehu, zdivočelou loď vůbec ukočíroval. Chvílemi mě to snášelo až někam za plovoucí mola. Jelo se na hodinu s dojezdem kola a vypočítával se čas průměrného kola. Ani nevím, kolikátý jsem dojel. Ale vzhledem k povětrnostním podmínkám spíš někde ke konci. 

Z regaty mi utkvěla vzpomínka. V jednom kole jsem chtěl obeplout maják co nejtěsněji. Špatně jsem však odhadl vzdálenost a čelen zapíchl přímo do „skály“ pod majákem. Naštěstí jsem se zase rychle odpíchl ale ve „skále“ zůstala díra… Omlouvám se!  
Po skončení regaty jsem se přemístil k restauraci a začal odstrojovat loď. Ani jsem se nestihl naobědvat a už tu bylo vyhlášení výsledků. Letošní trofeje nebyly ze skla, jak tomu bylo dlouho zvykem, ale laserem vypálené do plechu.

Po vyhlášení a ocenění vítězů ještě následovalo společné skupinové foto. Pak už jen loučení a postupně jsme se rozjeli domů.

Rád jsem Vás všechny po dlouhé době zase viděl. Bylo mi tam s Vámi fajn.
Milan

Text: Milan Dvořák
Foto: Mrákotovi