Mistrovský Buňkov 2025

Už dopředu jsem věděl, že jablonečtí junioři přijedou až v pátek večer, a že tedy společné jízdy NSS-A junior a senior budou jen v sobotu a tři jízdy 3. soutěže budou muset odjet samostatně v sobotu před, nebo po základním bloku jízd. Na místě jsem pak zjistil, že startovní pole bude ještě redukováno o jen poloviční účast slezských modelářů. V NSS-A tedy startovalo 7 a NSS-B 6 závodníků. Trochu se nabízelo jízdy spojit, ale nechtěl jsem rozhodování nechat jen na dvou Martinách, takže i vzhledem k předpokládanému pátečnímu bezproblémovému počasí jsme ponechali samostatné NSS-A a NSS-B. Do polední pauzy jsme stihli odjet dvě rozjížďky NSS-B a jednu NSS-A. Podmínky pro plachtění, byly pro rybník Buňkov typické, slabý vítr od jihozápadu až západu, což je přes stromy u našeho břehu. Tedy ploužení se podél břehu proti mírnému točícímu se větru, který se zůstával točit okolo první točné bójky. Po rozjetí se na vrcholovou bójku s větrem zprava se vítr postupně stával zadním. Po objetí bójky pak s větrem zleva zpět ke břehu na levou bóji, kde při řadě průjezdů až deset metrů před bójí vítr ustal – stín od stromů na břehu. Podél břehu do cíle pak při silnějším větru mělo smysl vjet do trojúhelníku někdy až za startovní bóji a pak se vrátit. Při slabším větru se dalo pomalu projet těsně podél mola. Odpoledne se pak dojely na přeskáčku zbývající jízdy NSS-A a NSS-B. Po většinu dne bylo polojasno s teplotami okolo 24 °C.

V pátek večer jsem musel s Martinou odjet, takže jsem již nebyl u příjezdu jabloneckých juniorů, ale podle předaných informací ještě večer sestavili plachetnice a krátce je vyzkoušeli na vodě. V sobotu ráno už před devátou hodinou startovali do první jízdy. Moc nefoukalo, takže jeli na tři kola polovičního trojúhelníku. Kromě juniorů dal večer na vodu nový model, ne zcela dokončené plachetnice ze stavebnice, Pavel Strenk.

Sobota už neslibovala tak stabilní počasí jako v pátek, přes Česko přecházela fronta, což znamenalo víceméně celodenní drobné přeháňky až po hrozbu bouřek a přívalových dešťů. Od deseti tedy odjeli závodníci po jedné jízdě NSS-A a NSS-B. Zpočátku za mírného větru až u cíle žádného, kdy po minutí cílové bójky Michal Šenekel po skoro desetiminutovém boji dostat se správně do cíle, nakonec vzdal a jízdu nedokončil.  Před polednem se dle předpovědi, radarů a zpráv z okolních měst měla objevit bouřková přeháňka, takže se udělala pauza na oběd. Déšť přišel, byť spíše okrajem mraku než prudká průtrž. Do večera se pak mírné přeháňky několikrát opakovaly. Během dne se na nás přijel podívat Jarda Pešek a odpoledne pak Irena s Láďou, kteří se vraceli z vícedenního pobytu u Dářka.

Ti se hned i zapojili do pomoci u rozhodcovského stolku. V jednu chvíli tam však seděly naše čtyři rozhodčí a rozebíraly chování a dovednosti svých malých vnoučat, v rohu stanu je musel znuděně poslouchat Tomáš jako vedoucí startoviště (asi nová generace na naše důchody hned tak nebude). Oproti pátku se vítr odpoledne začal stáčet na jižní, byť slabý, pro nás přeci jen čitelnější, přicházející přes volnou plochu rybníka. Před pátou jsme měli hlavní program splněn a zbývalo dojet jen dvě páteční jízdy juniorů. Večer pod stanem pak bylo tradiční grilování zejména ze slezských zásob a od spřízněnců slezského klubu. Jedno z hlavních témat debaty pod stanem byly výhody zachování dvou samostatných domácností postarších párů.

V neděli po ránu se vítr definitivně pootočil na jižní o síle okolo 3 m/s, obloha byla stále zatažená, dle předpovědi mělo opět i pršet. Regata tedy po částečném sbalení zázemí, po nedočkavém čekání, startovala v půl desáté. Díky silnějšímu větru ze správného směru probíhala ve svižném tempu, u plachetnic s velkými plachtami někdo skasal (Pepa), někdo ne. Posledních 15 minut však vítr trochu ochabl, takže se nakonec prosadily plachetnice s plným oplachtěním a ty co jezdí za každého větru – Atlantisy a Vamarie. Po dojetí regaty to vypadalo, že každou chvíli začne pršet, nakonec až do sbalení a vyhlášení výsledků spadlo jen pár kapek.

Text: Standa Jakeš
Fotky: Mrákotovi, Standa Jakeš