Těrlicko 2025

Večer probíhá v komorní atmosféře u stolu v hospodě. Pivko, Zdendovy jednohubky, preclíky, příjemné tlachání. Pavel Strenk nás opouští a jede domů. Prý nám uvaří na zítřek zelňačku a upeče něco sladkého. Vydrželi jsme si povídat asi do půlnoci. Pak jsme se rozešli spát. Někteří do chatek na druhé straně zátoky, někdo jako já či Zdenda do auta. Zavrtal jsem se do spacáku a rychle usnul.

Pátek

Ráno jsem vstal před sedmou a už tu byl René a odemkl nám hospodu. Tak jsem postavil vodu na čaj a v klidu posnídal. Pak jsem začal strojit loď. Během dopoledne začali přijíždět další modeláři. Staří známí, které znám z NSS, ale i (pro mě) nové tváře od RGček a footyn. Ze Slovenska dorazil Peter Kozák a z Polska celý tým.
V 10 hodin začal závod o tradiční Těrlickou buchtu.  První rozjížďka. Bylo pod mrakem, ale už nepršelo jako předešlého dne. Větrné podmínky ideální. Vítr mírný, stálý. Trasa neobvyklá. Místo klasického trojúhelníku vedoucí startoviště rozhodl o trati ve tvaru prokopnutého míče... Nevím, jak to dobře popsat. Koukněte se na obrázek. Společně s plachetnicemi NSS jely i RGčka. 
 

Při první rozjížďce jsem měl opět technické potíže. Náhle mi vysílačka začala pípat a hlásit ztrátu telemetrie. Dorian si to zamířil na samostatný průzkum Těrlické přehrady. Asi se chtěl také seznámit s novou vodou. Chudák René pro něj musel doplout ve člunu až na protější břeh. Ještě jednou děkuji za záchranu. Po prohlídce lodi jsem usoudil, že ke ztrátě signálu došlo kvůli zoxidovaným kontaktům u baterie a vypínače. Zdá se, že elekronika nemá ráda dlouhodobý pobyt ve vlhku. Baterku jsem tedy vyměnil za jinou a v klidu dojel mezi posledními první rozjížďku.

Během druhé a třetí rozjížďky už jsem žádné komplikace nepostřehl, a tak jsem se mohl plně soustředit na jízdu. Pořád jsem se přetahoval o pořadí s Pepou. Někdy byl ve vedení on, někdy já. Byl to báječný závod. Mezi druhou a třetí rozjížďkou byla pauza na oběd. Dali jsme si zelňačku, které navařil Pavel snad deset litrů. Musím jej pochválit. Povedla se mu. A zákusek také.
Asi v 16 hodin vypukl závod Footyn. Ty měly vlastní zmenšenou trať a vlastní roztomilé maketové bójky. I když si jedna zelená bójka chvílemi hrála na ponorku a postupně se ponořovala. Někdy v této době jsem ronil slzy při loupání cibule na zítřejší guláš. Společně s Pavlem Strenkem a Peterem Kozákem jsme jí oloupali asi 10 kg. Později jsme oloupali ještě česnek i s pomocí Lenky Mrákotové. Zbytek už byl na kuchaři, který měl teprve dorazit.

Jarda Sýkora vyzkoušel svůj kutr Aldebaran na vodě. Byl jsem zvědav, jak si povede s příčným oplachtěním, ale moc jsem toho neviděl. Plul pouze na podélné oplachtění. Příčné plachty předvedl pouze na břehu. I tak to bylo pro mě velmi inspirující a pořídil jsem spoustu „špionážních“ fotek. Když pak začal loď odstrojovat, nechal se ještě vyhecovat, a předvedl nám postupnou salvu z funkčních děl. Klobouk dolů. Práskalo mu to pěkně. Zbytek setkání závodil s RGčkem. Byl jsem vcelku překvapen jak rychlé ty RGčka vlastně jsou. Jejich slabinou jsou ovšem čeleny jiných větších lodí. Kolem 18.00 bylo vyhlášení výsledků závodů. 
Pak už začala volná zábava. Rozpálil se gril a také se tu objevil kuchař Kuba a začal se věnovat přípravě guláše. Večer plynul za příjemného povídání nad grilovanými klobásami a pivem. Nebo vínem, každý podle své chuti. S přicházející nocí lidí postupně ubývalo, jak odcházeli spát. Nejvytrvalejší vydrželi u stolů až do půl druhé ráno. Kuchař a spol. snad nespali vůbec a hlídali guláš. Nevím.

Sobota

V sobotu ráno přijeli zbývající modeláři. Namátkou třeba Jakešovi, Urbančíkovi, či Pavel Mrázek. Pavel Urbančík mě překvapil pohyblivými figurkami na palubě své šebeky Barie. Na vyvýšeném pódiu tam na pohovce ležel nějaký paša, ze dvou stran jej ovívali sluhové a před ním se kroutila břišní tanečnice! Hotový mechanický betlém.
Kolem desáté bylo Slavnostní zahájení. Uvítání účastníků, proslovy, organizace. Hned na to proběhlo i předání tradiční Těrlické buchty z kuchyně paní Jany Jakubcové vítězům z předešlého dne. Některé buchty byly s tvarohem, jiné s povidly a zaslechl jsem nějaké zvěsti, že příští rok by mohly být i s uzeným bůčkem! Tak uvidíme…

Během dne se střídaly rozjížďky NSS a RGček. Vítr byl slabší než předchozího dne, což mi vyhovovalo, a první dvě rozjížďky jsem dojel vždy tak druhý či třetí. Leč odpoledne vítr lehnul úplně a třetí rozjížďka se vlekla hlemýždím tempem. Některé lodě museli pořadatelé nakonec svézt člunem zpět ke břehu. Mezi rozjížďkami byla opět pauza na oběd. Mohl jsem tak ochutnat kotlíkový hovězí guláš anebo česnečku, kterou kuchař připravil ještě dopoledne. Snědl jsem dva talíře masa a myslel jsem, že už se nehnu. Leč musel jsem se rozhýbat, protože mi začínala další rozjížďka. Česnečku jsem si dal až následujícího dne.
 

Během poslední rozjížďky za toho hrozného bezvětří nám dělaly na hladině společnost skutečné plachetnice. Blíže k hrázi měly také nějaký závod. A také jim to moc nejelo, stejně jako nám. Ale byla to krásná podívaná.
Společný sobotní večer byl asi nejveselejší z celého setkání. Měli jsme možnost ochutnat jedno polské jídlo trochu připomínající rizoto. Také se opět grilovalo. Byla zde živá hudba. Zpívalo se. Dokonce i na tanec došlo! Pavel Urbančík nám zahrál na harmoniku. U některých lechtivějších písniček jsem se lámal smíchy. Přidal se i Rosťa Dyba se svou kytarou. Postupně se střídali, nebo se společně doplňovali. Pepa na Rosťovu kytaru také zahrál pár svých oblíbených písní. Na hudební produkci se přišlo podívat i pár rybářů ze sousedství a byli i písničky na přání. Asi ve 12 jsme zábavu ukončili a šli spát. Osazenstvo dost prořídlo a už nám byla dost zima.

Neděle

V neděli ráno jsem se vzbudil do velké mlhy. Ani nebylo vidět na vrcholovou bóji.  Zdálo se, že regata se pojede v podobných podmínkách jako jedno památné ráno kdysi na Kristýně roku 2014. Ale před desátou hodinou se začala mlha postupně rozplývat a během regaty dokonce vykouklo sluníčko. Poprvé za celé ty čtyři dny. Ze sluníčka jsem měl na jednu stranu radost, ale na druhou stranu mi vadilo, že mě oslňuje. Sluneční brýle jsem nechal v autě v domnění, že nebudou potřeba. Tak jsem teď mžoural proti světlu. Jinak vítr byl tak akorát. Opět jsem se přetahoval s Pepou o pořadí.
 

Zaujal mě start regaty. René vypouštěl lodě každou půl minutu v opačném pořadí, než v jakém lodě dojely předchozího dne. Takže kdo byl včera poslední, dnes startoval jako první. Jinak se jel klasický trojúhelník. Jen byl patřičně roztažený do šířky. V 11 hodin bylo dobojováno a lodě postupně projížděly cílem. Všichni začali postupně skládat lodě a pořadatelé uklízet trať a vypisovat diplomy. Také jsem si naložil loď do auta a všechno si sbalil na cestu. Pak jsem si dal ještě česnečku s chlebem, které tu zbývalo ještě tak půl kotlíku. 
 

Ve 12.30 bylo slavnostní vyhlášení. Ještě před samotným vyhlášením bylo společné focení. Pak už následovalo předávání cen úspěšným závodníkům. Nějakým nedopatřením jsem se také dostal mezi oceněné. Měl jsem dvakrát 3. místo. Pak už jen děkování všem účastníkům, pořadatelům a sponzorům. Všichni jsme se vzájemně rozloučili a postupně se rozjeli domů. Já odjížděl asi v 13.00 a domů úspěšně dorazil za čtyři hodiny.

Na úplný závěr bych chtěl napsat, že se mi na Těrlicku MOC líbilo a pokud to jen trochu půjde, rád sem příští rok opět zavítám.

Milan

Text: Milan Dvořák
Foto: Milan Dvořák, Mrákotovi

Výsledky