Duchcov 2023 - závěr 30 Mi ČR NS

Tím, že se naplánovaly všechny rozjížďky po sobě, jen s menší pauzou mezi druhou a třetí, kdy jsme si s Tomášem odskočili na soutěžní jízdy F4-A, nebyl čas na opravy. To se nakonec vymstilo mě. V první rozjížďce jsem po prvním kole zjistil, že mě zejména dále od břehu plachetnice moc neposlouchá. Zkusil jsem po prvním kole vyměnit baterku, jestli se to nezlepší. Změna nenastala, takže to vypadalo na špatný přenos signálu, přijímač jsem měnil kvůli zlomené anténě vloni v Buňkově, proto jsem měl víc podezření na vysílač. Plachetnici jsem tedy vyndal a doběhl si pro Tomášovu vysílačku od motorových modelů, spároval a vypadalo to, že nastalo drobné zlepšení, ale při pohybu s přijímačem stejně ještě někdy serva zakmitla. Při zkoušení nakonec upadla trubička na konci antény, to vedlo, alespoň momentálně ke zlepšení (asi se nezkratovávalo vnitřní jádro antény s obalem tolik jako s těžkým koncem antény). Na břehu to i na větší vzdálenost, než k vrcholové bójce fungovalo. Jelikož mám kvůli dřívějším problémům s konektory na přijímači pro napájení přijímače a serv připájené přívody od baterie přímo na desku přijímače, nešel rychle přehodit přijímač. Více tedy zkusit nešlo, protože startovala další rozjížďka. Na vodě to však hned při prvním objetí vrcholové bójky opět neposlouchalo, a navíc se plachetnice se středně přitaženými plachtami a kormidlem vydala rovně na druhou stranu rybníka. Nezbývalo tedy než sednout do člunu a jet pro ni. Cestou jsem zkoušel chytit signál a otočit ji, ale marně, zastavila se až v rákosí. Při návratu jsem doufal, že mi nedojde baterie ve člunu. Druhá rozjížďka pomalu skončila, takže jsem si šel i s Tomášem odjet alespoň dvě jízdy s F4-A a teprve poté začal lepší opravy své plachetnice. K tomu Tomášovi přestalo u F4-A před dokem poslouchat servo kormidla (asi někdy dříve utopené). A protože Tomáš závodil s Vráťou o první místo v celkovém pořadí NSS-A, byla to pro mě další práce před třetí rozjížďkou NSS. Jelikož jsem měl dvě nulové jízdy v NSS, už by mi ani dobrý výsledek v třetí jízdě nepomohl. Vyměnil jsem tedy Tomášovi servo, u sebe v plachetnici vyměnil a přepájel přijímač a vyrazil na vodu. Nechtělo se mi nést plachetnici tak daleko po břehu, takže jsem v rámci testu nechal plachetnici plout na start po vodě. Jelikož rozjížďka již dávno začala, odstartoval jsem v 35 minutě, kdy už postupně všichni končili. Oproti prvním rozjížďkám celkem slušně 2-3 m/s stále foukalo, takže jsem nakonec vyhlášených šest kol dojel se ztrátou asi půl kola za Jardou Zemanem v asi 66 minutě. Při porovnání po odečtení pozdního startu to ukazovalo na konkurenční výsledek, takže oprava se podařila a plachetnice by měla být rovnocenná s ostatními. Po jízdách jsme se domluvili opět na pozdním startu tří sobotních rozjížděk, první od 13:00. Do té doby jsme se chtěli snažit já, Tomáš a Ladous odjet jízdy v ostatních kategoriích, aby nám odpoledne zbyla opět jen F4-A.

Po rozprchnutí se do různých hospůdek na večeři se jádro plachetničkářů sešlo vedle oplocené vlajkoslávy u břehu rybníka. Na tomto místě přespával v autě Tomáš a Pepa Slížek, z ostatních modelářů ještě v karavanu Pavel Darakev s rodinou. Okolo desáté večer většina odešla do svých pokojů v hotelu Casanova.

V sobotu před obědem si řada závodníků s plachetnicemi libovala, jak nemuseli ráno vstávat. Bohužel se moc nechtělo vstávat ani větru. Start v jednu hodinu vítr také nepřilákal, takže při nestálém větru 0-1 m/s jsme proměnným tempem obkroužili čtyři kola. Kromě stěžování si na proměnný, nebo žádný vítr byl stále slyšet Bambinot s jeho průpovídkami – nevím kam jedu, nevím, proč tam jedu, co mi to dělá a podobně. I pro ostatní závodníky se chování jeho modelu na vodě stávalo stále méně čitelnější.

Druhá rozjížďka se nesla v obdobném duchu, v obou výrazně poodjely plachetnice s velkou plochou plachet – Pepa Mrákota s Pen Duickem, Milan Dvořák s Dorianem. A nebýt snahy jezdit po vnitřní linii, která vedla k několika kolizím, Marka Lukáška s Endeauvourem (mám podezření, že to Endeauvor zdědil od svého stavitele Karla Šimůnka), byl by i on daleko vepředu před hlavní skupinou.

Na začátku třetí rozjížďky občas trochu více fouklo, takže pátý model projel v necelé sedmé minutě, hned v druhém kole přestalo foukat a objevovaly se jen krátké poryvy v různých místech tratě. Přesto jsme dostali 9 kol, NSS-A díky zdržení Tomáše a Milana u první bójky jen 8 kol. První pomalu plynoucí kola se nesla v remcání, zda skutečně 9 kol. Celou hodinu jsme se pak všichni, dokonce i Pepa s Pen Duickem, který poodjel za celou dobu jen o jedno kolo (první plachetnici Jardu Zemana, předjel až v šestém kole), trápili v jednom hloučku v občasných poryvech větru. Víceméně díky tomu i zanikly rozdíly v koeficientech jednotlivých modelů, takže se daly očekávat nestandartní výsledky po přepočtu časů.

Večer se konala schůzka zástupců klubů, Tomáš přednesl navrhované termíny a pořadatele seriálu v roce 2024. K termínu závěrečných soutěží 13.-15.9. na Jablonecké přehradě byla připomínka k posunutí na o týden dřívější termín. Díky spojení 3. a 4. soutěže s MiČR žáků, budou v roce 2024 první čtyři soutěže plachetnic NSS samostatné. Nejdříve 1. a 2. soutěž 17.-19. května na rybníku Chmelař u Úštěku, 3. a 4. soutěž 14.-16. června v AC Buňkov a teprve dvě závěrečné budou společně s motorovými 6.-8. září na Jablonecké přehradě NSS poblíž Jachtklubu. Na schůzce byl také vznesen návrh na zkrácení dvousoutěžního víkendu (teď Pá+So+Ne), pouze na sobotu a neděli. Z pátku využít jen podvečer u první soutěže pro statické hodnocení maket. Odsouhlasilo se, že takto začnou na zkoušku zatím první dvě soutěže motorových kategorií v Bělči. Ostatní návrhy budou zpracovány do návrhů a poslány na jednotlivé kluby k vyjádření.

Při večerním posezení jsem přepisoval záznamy z jízd a výsledky předával přísedícím a stejně jako v pátečních jízdách byli rozdíly na předních místech jen v desetinách bodů. Jak v NSS-A tak i v NSS-B už neplatí, že je možné i s plachetnicí s horším stavebním hodnocením dohnat při jízdách deset a více bodů, což dříve šlo.

Na neděli byl výhled větru ještě horší, do oběda v podstatě bez větru, přesto se na regatu přihlásilo 8 modelů. Po první čtvrthodině to však někteří začali balit, že to je jen trápení, i když Pen Duick stihl 8 kol. V motorových kategoriích se všechny, kromě početné F4-A junior stihly odjet už v sobotu, mně se podařilo večer dopočítat i celkové výsledky seriálu, takže v půl jedné na rozpáleném parčíku začalo vyhlašování obou soutěží a celého jubilejního 30. ročníku seriálu MiČR NS. Více můžete nalézt ve výsledkových listinách.

Stanislav Jakeš

Text: Standa Jakeš
Foto: Mrákotovi