Buňkov 2026

Dojíždím na místo. Pod stanem platím startovné a mimo jiné se dozvídám, že dnes slaví Pirát narozeniny. Zdá se, že intoxikace alkoholem proběhne tak jako tak. Důvod se vždy najde…
Sestavuji loď a jsem příjemně překvapen, že je zde další Dorian. Jeho majitele Karla Voděšila nevídáme u vody často, protože je hlavně letecký modelář. Jeho loď má potenciál být rychlejší než moje. Až trochu vytrimuje plachty a vylepší techniku jízdy, nedostihnu ho. Byla radost s ním změřit síly na vodě. Ale to trochu předbíhám.
Jinak k novinkám mezi loděmi: Zdenda Kopecký upravil u své lodi Sitta-1 kosatku a už od středy ji v Buňkově zkoušel na vodě. René stále opravuje svou loď utopenou v Polsku, a tak nastoupil do závodu s lodí Corona II po Marcelce Uherkové. A Pavel Strenk oproti soutěži na Kristýně opatřil svou loď Trigger alespoň novým lakem. Ale stále mu chybí na palubě spousta detailů. (Nejvíc mi tam chybí Pepek námořník a basa piva.) Zdalipak stihne doplnit všechny detaily na mistrovství světa v Maďarsku? (Dozvíte se v další reportáži, kterou zajisté milerád napíše Ladous. :-D )
 

Dnes se jede podle rozpisu. V 10 hodin tedy začíná první rozjížďka Áček. Na vodu jde devět lodí. Kvůli velice slabému větru je hned po startu zkrácena trasa o levou bójku na malý trojúhelník. Tak uběhnou dvě rozjížďky a jde se na oběd. (Dopřeju si frankfurtskou polévku a smažený sýr s hranolky.)
Po menší šláfpauze konečně přicházejí dvě rozjížďky Béček (6 lodí) společně s juniory (3 lodě, údajně). Po obědě vítr zesílil, takže už jedeme kolem celého trojúhelníku. Pak opět rozjížďka Áček, kdy vítr opět trochu ochabl, a nakonec poslední rozjížďka Béček, kdy vítr opět zesílil. Vál zrovna takový krásný, stálý, pravidelný a přiměřeně silný vítr bez poryvů, a to směrem z vody k nám na břeh. Přesně takový vítr bych chtěl na každé soutěži. Obkroužili jsme 7 kol. Za mě nejlepší rozjížďka z celého prodlouženého víkendu. Béčka měla ten den obecně štěstí na lepší vítr. Pavel si později dělal u piva legraci, že asi přestoupí do kategorie B…
 

Páteční soutěž je za námi a následuje volná zábava. Po horkém dni se spousta lidí šla osvěžit do vody. Také jsem neodolal a zaplaval si k vrcholovce a zpět. Večeři mi ugriloval Pavel před „Slezskou“ unimobuňkou. Ve Slezsku jsem se také tak trochu zasekl později cestou od stanu do hospody. Neodolal jsem totiž Renkovu pozvání na skleničku portského. O dvě lahve později jsem dorazil k hospodě, kde, řekněme, probíhala Pirátova oslava narozenin.
Za jedním juniorem přijela jeho slečna a Pirát této dvojici udílel svá životní moudra (slečna byla statečná a vydržela v naší společnosti až do neděle). Po zavíračce se ještě hrstka statečných přesunula k Pirátově dodávce. Během přesunu určitě nedošlo k žádnému rušení nočního klidu. Poté, co z dodávky zmizel veškerý rum, jsme si šli lehnout. Byly asi 2 hodiny ráno. Celkově vzato si myslím, že jdeme mládeži špatným příkladem…

Sobota

V sobotu jsem se vzbudil v 6:30 odpočatý a fit. Posnídal jsem ve společnosti Zdendy Kopeckého, který už byl také vzhůru. Postupně se objevovali další modeláři. Ladous si u snídaně stěžoval, že mu v noci nějaký lump bouchal na auto se zlým úmyslem ho vzbudit. Divné. Nejmenovaný modelář by přece nikdy nic takového neudělal…
Po snídani jsem si chtěl dát kolečko kolem rybníka. Čekal jsem jen na Lenku a Martinu, které chtěly jít také. Když vyrazily, šel jsem za nimi. Původně jsem myslel, že půjdeme společně. Děvčata však nasadila takové tempo chůze, že jsem tuto myšlenku opustil dřív, než jsem vyšel z kempu. Z očí mi zmizely už někde u stavidla. Popravdě si myslím, že si mě ani nevšimly. Šel jsem tedy dál svým tempem a kochal se okolím. Pole, luhy, nové sádky, koně, les, potok, louka, domy a zahrady, přestavba bývalé restaurace Cikánka. Lípy a lavička. Hřiště před kempem, kde právě začínal nějaký bleší trh, a už jsem byl zpět v kempu.
Na dnešek hlásili extrémní teploty. Bylo tedy rozhodnuto, že se sloučí všechny kategorie, aby se závodníci neopékali celý den na sluníčku a rozhodčí nepařili pod stanem. Takže v 10 hodin začala rozjížďka. Vál slabší vítr, ale pořád z dobrého směru jako včera. Provoz na trati byl tím pádem mnohem hustší než včera a bylo tak třeba víc hlídat přednosti.
Obkroužili jsme tři kola a šli se schovat někde do stínu hospody. Tam jsme i poobědvali. (Dal jsem si česnečku a čínu s rýží.) Další rozjížďka měla být ve 13:00, ale pro absenci větru byla posunuta na 14:00. Někdo byl na pivu, někdo polehával ve stínu a někteří se šli koupat. Ve 14 hodin se trošku zvedl vítr, a tak jsme odjeli i druhou a třetí rozjížďku. Při třetí rozjížďce už bylo dusno a začínalo hřmět. Blížila se bouřka.
 

Myslím, že to bylo při třetí rozjížďce, kdy došlo ke kolizi Pavlova Triggeru a Zdendovy Sitty-1. Pavel ho vzal při obeplouvání bójky přímo na komoru. Naštvaný Zdenda pak vyndal loď z vody a rozjížďku ani nedojel. Chudák Pavel z toho byl také špatný. Kromě Zdendy mu vynadal také Rosťa. Já jsem tu srážku sice neviděl, ale podle mě šlo o klasický případ, kdy určitá situace na vodě vypadá z jednoho místa na břehu nějak a z jiného místa jinak. Plus také mohlo jít o špatný odhad vzdálenosti. Měl jsem stejný problém další den při regatě.
Pak se tento incident ještě dlouho probíral v hospodě u piva. Řešila se pravidla přednosti u bóje i přednost obecně. Tomáš poskytl svůj zasvěcený výklad pravidel. Souhlasím s jeho názorem, že předpokládá, že všichni na vodě znají pravidla. Stejně jako na silnici řidič očekává, že všichni účastníci provozu znají dopravní předpisy. Ale nemohu souhlasit s jeho názorem, že když má přednost, tak radši taranuje cizí loď a udělá si trestné kolečko, pokud je to pro něj výhodné, s tím, že si dá dotyčný příště na přednosti pozor. Takto „školit“ ostatní je pěkně bezohledné. Kolizím je třeba předcházet, a ne si přednost takto vynucovat. Jinak tajemství, jak si vždy udržovat přednost před ostatními loděmi, si nadále nechává pro sebe a odkázal nás na samostudium pravidel. Holt jsou lidi, co pravidla dodržují, a jiní, co pravidla využívají…
 

Mezitím, co jsme v hospodě žvanili, se rozpršelo a konečně se ochladilo. Chvílemi to vypadalo, že přestane, jen proto, aby se rozpršelo znovu ještě víc. Zdálo se, že z grilování dneska nic nebude. Někteří si proto dali večeři přímo v hospodě. Já jsem váhal tak dlouho, až jsem prováhal. Když jsem se kolem osmé zeptal u baru, co mají k jídlu, tak jsem se dozvěděl, že už nic. Naskýtala se příležitost a Tomáš sliboval, že otevře u stanu plechovku vyhlášené švédské delikatesy. Bohužel (nebo bohudík?) k tomu pro nezájem a špatné počasí nakonec nedošlo.
Rosťa totiž mezitím zahájil v hospodě hudební produkci na kytaru a nikomu se z hospody do deště pod stan moc nechtělo. Gurmánský zážitek se tedy posouvá na nějakou jinou soutěž. Zbývalo mi tedy buď se najíst z vlastních zásob, nebo jít spát bez večeře. Nakonec mě zachránili junioři Matěj a Matyáš. Chytře si zabrali volný přístřešek vedle klubovny a tam rozpálili gril. Kluci se v životě určitě neztratí. Tak jsem se tam k nim nasáčkoval a opekl si párky a nějaký ten hermelín. Hned mi bylo fajn.
Mohlo být tak 22:00. Já byl po večeři, pomalu přestávalo pršet a Rosťův koncert už skončil. Přesouvám se od grilu ještě do hospody. Pirát s Pavlem se tu potkávají s někým svým známým společně s jeho paní. (Omlouvám se, vypadla mi jména.) Pravidelně se tu potkávají už asi třetím rokem. Večer končíme právě u karavanu tohoto známého, kde společně vypijeme lahev výborného archivního rumu. Kromě rumu byl k pití i čaj (tatranský). Jdu spát asi v jednu ráno.
 

Neděle

Vstávám v 6:30 do úžasné mlhy. (Ne, nejde o následky včerejšího večera, ale včerejšího deště.) Rybník není vůbec vidět. Jdu snídat. Pod stanem je spoušť, všechno je mokré. Snídám opět se Zdeňkem. Během snídaně pozoruji, jak se z mlhy postupně vynořují bójky a nakonec i okraje rybníka. Slunce postupně mlhu spálí a vypadá to na další slunný a horký den. Poté vyléváme vodu ze střech stanů, aby rychleji uschly. Trochu poklízím v autě a čeká se na start regaty. V 10:00 se kvůli slabému větru start regaty posouvá o půl hodiny.
 

V 10:30 konečně nastává vytoužený start regaty. Ale za mě regata – velké špatné. Velmi slabý vítr. Lodě se plouží a sotva mají kormidelní rychlost. Mám předčasný start, protože se mi ve slabém větru nepovedlo včas otočit loď žádoucím směrem. Musel jsem se vrátit za čáru a udělat trestné kolečko.
Pak jsem měl ještě dvě kolize. Nejprve s Pepou Mrákotou. Jel jsem dolů na bóji a byl skálopevně přesvědčen, že jsem pod ním. On jel od bóje nahoru a snažil se mi vyhnout tak dlouho, až jsme se střetli. Naštěstí jsme se nezamotali a snad ani ke škodám nedošlo, ale měl jsem špatný pocit, že jsem ho poškodil. Dostal totiž trestné kolo za nedání přednosti.
Další kolizi jsem měl s Matyášovým Atlantisem. Toho jsem napíchl zezadu na čelen a chvíli jsme pluli jako soulodí. Opět špatný odhad boční vzdálenosti. Ladous se obětavě vrhl do záchranné akce. Ale jen co s člunem odrazil od břehu, mohl se zase vrátit. Lodě se samy oddělily, někdy si říkám, že to ty plachetnice snad dělají schválně a takto nás prohánějí, aby se v bezvětří na vodě nenudily. Trochu se rozfoukalo asi tak 5 minut před koncem regaty, a to už jsem neměl šanci cokoli dohnat. Konec regaty byl pro mě vlastně vysvobozením z tohoto trápení…
Začalo skládání lodí a balení celého cirkusu. Nevím, co se stalo, ale Ladous mi během úklidu startoviště věnoval svůj paddleboard. Jak se říká: darovanému paddleboardu na záplaty nehleď. Tak ho zkusím v srpnu na Velkém Dářku. Ještě jednou díky, Láďo! A od druhého Ládi (Hanušky) jsem si odvezl knihu o ponorkách. Také děkuji.
 

Ve 13:30 proběhlo ve stínu stromů slavnostní vyhlášení výsledků a ocenění úspěšných soutěžících. Poté zaznělo třikrát „AHOJ!“ a všichni se začali loučit a postupně odjíždět. Já jsem ještě pomohl naložit vozík a pak jsem se také vydal po náročném, ale zábavném víkendu domů.
Milan

Text: Milan Dvořák
Foto: Mrákotovi