čtvrtek 22. srpen 2019 RSS Mapa stránek Přihlásit se Registrace
Úvod > Modely > Praxe > Modelářský dávnověk

Modelářský dávnověk

12.04. 2008 | Praxe Vložil(a): Jirka
TE_002_B
TE_002_B

Tímto Michalovým článkem otevírám novou kategorii článků - jak co technicky vyřešit. Nebylo to vždy tak jednoduché, ale tvrdá hlava a zápal pro věc dokázaly hodně. Michal žádal, poté co text odeslal, o vypuštění určitých částí s politickým podtextem, ale já myslím, že nezaškodí si připomenout, jak všechno bylo jinak a uvědomit si, co vše dnes můžeme a co už nemusíme.

autor: Michal Medveděv

 


Již při prvním prohlížení Jirkova „Minisailu“ mě upoutaly obrázky z nějakých 40 let kdesi na Tahiti, jak si pán s dámou užívají sobotního odpoledne při pouštění modelu plachetnice. Uvědomil jsem si, že mám někde taky něco takového, takovou Šípkovou Růženku, která spí svůj věčný sen. Nevím ale kde a kdybych ji našel a třeba políbil, tak by rozkvetla do krásy.

Jenže jsem to nějak vypustil z hlavy, a až dnes ráno, při procházce se psem (mám totiž psa) padlo rozhodnutí, že musím hledat a najít. Věřte že u mně to nejni jednoduché. Nakonec se mrška našla na chatě, v jedné garáži, mezi 40 let starým fiatem 600, medometem, a sto jinými „nepostradatelnými“ věcmi. Byla schovaná pod hadrou, mezi náhradními díly.

Pohled na ni byl smutný, něco v tom smyslu, jako když se ráno vyhrabu z postele a stoupnu si před zrcadlo. Ale jelikož mám 62 let zkušeností se sebou samým, zkusím podobný postup i u ní... Rozmotat takeláž (kurnik myši), všechno umýt a vydrhnout, trup plachty, vnitřek. Efekt pooschnuti je stejnej jako u mne - nic moc - furt je to starý... Navíc chybí servo plachet. Musím jít hledat někam jinam. Toto servo z druhé poloviny minulého století, poháněné světoznámým elektrickým motorkem Igra 3.5V je výkvětem techniky. Kdyby se o něm dozvěděli v NASA, tak mně utrhnou ruce.

 servo, po kterém pošilhávala i NASA


Bylo vyrobeno z bicích hodin a na fotce je vidět kvalitní materiál - kam se hrabe Graupner, nebo Čína, pomineme li váhu - zhruba jako napařovací žehlička. Ale fungovalo to a funguje dodnes.Teď se vrátím,o 45 let zpět. Bylo to asi v roce 1957 - vždycky se mi líbily lodě, ale jelikož můj otec jezdil závodně na „finu“a mně dotlačil k ježdění na „pirátu“, tak ty plachetnice mi byly nejbližší.

U nás doma byla dílna, kde se okruhové lodě stavěly a k docházel k nám strašně šikovnej dřevomodelář, nějakej Karel HAŠEK a ten jen tak ze srandy na pásovce a hoblíkem udělal „Star-a“. Byl krásnej, ale ze špalku, takže to skoro neplavalo. Použil jsem jej jako kopyto.Tou dobou se na západě již používal sklolaminát, ale tady byly jiné technologie!

To se po okolí nasbíraly celuloidová pravítka, ta se nalámala a dala rozpustit v chloroformu, až z toho vznikla taková soplovitá hmota. Ta se dál naředila acetonem, čímž vnikla socialistická CHS 104. Místo sklotextilu , se mohl použít, buď obvaz, nebo noviny. Nejlepší bylo Rudé právo (v té době to bylo právo tady jediné). To se pak položily noviny třeba na starou kanoi, natřelo tím blivajzem a furt do kola, tak 15 vrstev... A když ta stará šunka byla dobře naseparovaná voskem na parkety, tak jste po vyloupnutí měli svou loď.

Jo, abych se vrátil k tomu Rudému právu - v té době téměř neexistoval toaletní papír, všude byly nařezané noviny na čtverce a ty se před použitím obouma rukama začmodrchali a pak se teprve šlo do akce. Představte si, jaký byl konečný efekt takového projevu třeba soudruha Bilaka, nebo někoho jiného. A tak zvaný hajzl papír, jak ho známe dnes, se šetřil až na vánoce aby to bylo slavnostní i chvíli po slavnostní večeři. Ale aspoň vidíte, k čemu se dřív hodily noviny... a to šla mezi lidmi šeptanda, že to někteří i čtou!

No abych se vrátil k tématu... Z těch novin jsem si udělal obtisk toho Star Boatu to byl můj 1.model. V roce 1959 se k nám, na Brněnský Yachtclub, konečně dostal skloťák s CHS104 a tehdá a tam vznikla, tato moje plachetnice. Opět na pozitivním kopytě, s překližkovou palubou. K ovládání kormidla, sloužily otěže od plachty, které táhaly za tzv. „kormidelní liru“ Loď jsme si pouštěli mezi molama, ale moc to nefungovalo. V roce 1964 jsem si za nekřesťanské peníze koupil soupravu, výrobce MVVS Brno z dnešního pohledu to byl děs.

Ve své době to byla nejlepší čtyřkanál-souprava. 1.kanál - kormidlo na doraz doprava, 2.kanál kormidlo na doraz doleva, 3.kanál utahování plachet a 4.kanál povolování plachet. Při každém příchodu k vodě se přijímač musel sladit s vysílačem, jinak to nefungovalo. O velikosti a váze nemluvím. Před tím jsem ale měl lampový jedno kanál s vybavovačem, který jsem si stavěl sám. Byl napájen anodovou baterii, a monočlánkem a srandy jme si užili víc jak dnes, to člověk nikdy nevěděl, co loď udělá v příští vteřině...


V roce 1965 jsem se s touto lodí zúčastnil mistrovství ČSSR v Rimavské Sobotě, kde loď byla vybavena plachtami ze socialistického dacronu, nazývaného Uljanka. Ty má dodnes, je to taková šusťákovina na tehdejší bundy. Stěžeň je lepený ze dřeva a má vyškrábanou drážku na vedení plachty. Nůž v hoblíčku byl vybroušen z jehlového pilníku. Co do jízdních vlastností týká, ty byly a do dnes jsou vynikající, ale vzhled je poplatný své době a mému věku, kdy jsem ji tvořil - NSS-ka to nejni. S podobným typem jezdí Marcela Uherková. Kdo s ní závodil, tak ví, jak ta loď maže i když ji nad vodou za větru drží plastelína.

 Šurda

Diskutujte

Diskuse je otevřena pouze pro přihlášené. Přihlásit se

Další články v rubrice

Srpen 2019
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31
Log
Článků: 238
Akcí: 11
Uživatelů: 82
Lodí v registru: 3
Vyrobilo: CLIQUO & Binteractive © 2019 minisail.cz