pátek 19. duben 2024 RSS Mapa stránek Přihlásit se Registrace
Úvod > Setkání > Z akcí > Těrlicko 2022 v novém

Těrlicko 2022 v novém

30.10. 2022 | Z akcí Vložil(a): Jirka
Těrlická plachta 2022b-000.jpg
Těrlická plachta 2022b-000.jpg

Ve dnech 30. září–2. října se konal již 12. ročník Těrlické plachty, tentokrát s řadou novinek. Organizaci celé soutěže převzala mladší generace Sebastián Walenta s Valentýnou Bujnoškovou. Z minulého týmu zůstal Franta Chmelka jako rozhodčí a René Walenta jako hlavní kormidelník záchranného plavidla nově koupeného a poskytnutého Pavlem Strenkem. Hned v prvním svém ročníku se museli vypořádat s rozpadem zázemí v místě konání soutěže. Majitel areálu je nám sice stále nakloněn, ale zásah povodí Odry k odstranění černých staveb podél přehrady vedl ke zrušení trvalých karavanových stání rybářů, kterým bylo nabídnuto pár zbývajících chatek, takže se soutěžící nemohli ubytovat přímo v areálu. Pořadateli byly nabídnuty obdobné chatky v asi 1,5 km vzdáleném areálu dětského domova. Také provoz restaurace byl ukončen, takže zde nastoupila náhrada členů slezského klubu a jejich rodinných příslušníků, pivo, káva, čaj, buchty, guláš a polévky byly po dobu soutěže k dispozici.


Pátečního postupného sjíždění a závodění v narůstajícím počtu modelů jsem se bohužel neúčastnil, z vyprávění a fotek ale vím, že jsem o mnoho nepřišel. Většinu dne bylo mezi 10 a 15 stupni a pršelo, ani vítr se moc nedostavil. Přesto se snažilo kroužit asi 6 plachetnic NSS a řady posílilo i několik moravských závodníků s RG-65. Po zkušenosti z minulého roku byli na startovišti v pohotovosti i místní potápěči. Díky klidnému až žádnému větru se ale žádné práce v pátek, ani po zbytek víkendu nedočkali. Po sobotním ranním příjezdu jsem byl tedy svědkem jen vyhlášení vítězů o Těrlickou buchtu, tentokrát také v trochu jiné podobě – pekařce se nedávno narodil potomek, takže nebyl čas na pečení a závodníci tedy dostali směs na pečení buchty a povidla k vlastní výrobě.

 


V sobotu dopoledne již alespoň nepršelo. Nejprve startovali závodníci s RG-65 a polskou obdobou NSS-650, podle polských pravidel pro jízdu, tedy na hodinu, v tu dobu byl alespoň nějaký vítr. Okolo jedenácté startovali NSS, pokud se drobnému pohybu v bezvětří dalo říkat jízda. Když se po více než půlhodině dostala většina plachetnic sotva k vrcholové bóji, byl vyhlášen atypický závod na jedno kolo. Odpolední jízdy byly opět prokládáním RG a NSS. Po druhé hodině se začal občas objevovat i vítr, takže se vždy několik kol dalo obkroužit. Co mě potěšilo, že jsem se v jedné z jízd dokázal udržet se svou Lonou NSS-B před Tomášem s NSS-A Amati, byť na něm bylo už od první rozjížďky vidět, že ho to ve slabém větru až bezvětří nebaví. Na soutěži jsem se rád setkal a pobavil s několika závodníky RG-65 z Olomouckého a dalších moravských klubů, jezdící pravidelně seriálové závody sekce S.
Večer jsme se sešli nejprve venku pod přístřeškem, nedaleko grilu, poté co začalo pršet a kouř z grilu se začal shromažďovat pod přístřeškem, jsme se přesunuli do místnosti restaurace. Počasí i vzdálenější ubytování však okruh společnosti výrazně zúžilo, a nakonec po deváté hodině i rozpustilo.
V neděli se již za slunečného a celkem větrného počasí odjela společná regata v tradičním pojetí, první startuje poslední ze sobotního závodu, pak postupně po 30 s až k sobotnímu vítězi. K tomuto systému se v sobotu upínal Tomáš, při jeho snaze se nehnat nikam do popředí, přesto byl v sobotu třetí, v regatě pak druhý, protože přeci jen nefoukal tak silný vítr, aby znemožnil Rosťovi Dybovi relativně rovnoměrné plachtění s velkou NSS-B Shamrockem. Oproti roku 2021 se ve větru okolo 3 m/s dalo plachtit i závodníkům RG-65, jen díky velikosti a někdy i průhlednosti plachet měli ještě větší problémy než NSS se vzdáleností vrcholové bóje a stejně jako všichni s nízko svítícím sluncem, proti kterému nebylo skoro nic vidět.
 

 

Oproti minulým letům byla trochu menší účast českých, slovenských i polských maket NSS. Povzbudivé je stále se držící a zlepšující nejmladší slezští plachetničkáři a i to, že toto setkání začínají brát za své i „závodní“ plachetničkáři třídy RG-65, kteří se velmi aktivně zapojili do předávání rad právě nejmladším účastníkům. Majitel areálu, nás opět rád uvidí i za rok, byť situace okolo ubytování na místě asi lepší nebude. Takže na shledanou na 13. ročníku od 29.9.-1.10.2023.

text: Stanislav Jakeš
foto: František Chmelka

Diskutujte

Diskuse je otevřena pouze pro přihlášené. Přihlásit se

Další články v rubrice

Log
Článků: 310
Akcí: 16
Uživatelů: 116
Lodí v registru: 3
Vyrobilo: CLIQUO & Binteractive © 2024 minisail.cz