Velké Dářko 2023

V průběhu dne přijeli kamarádi penzisti nebo ti, kteří si mohli v pátek vzít dovolenou. A také došlo k obchodu sezóny. Byli jsme totiž překvapení, když Pavel Macháček začal strojit Doriana, protože přihlášený byl s Helen B. Thomas. A ještě víc jsme byli překvapení, když jsme zjistili, že Doriana strojí pro Láďu Doušu, který ho od něj koupil. Teď tedy budu předbíhat, ale musím to napsat. Dorian opravdu jezdil, takže zvedl Láďu ze židle, a on při jízdách chodil s ostatními po břehu. A myslím, že i díky tomu neskončil na posledním místě (jak byl zvyklý). Tleskám mu 😊.

Jinak se ve čtvrtek nic dramatického nestalo, jen Zdeňkova Doriana musel stáhnout člun z cesty na hráz, protože vítr šel nadobro spát.

V pátek jsme se vzbudili do slunečného dne a po opravdu studené noci jsme se těšili, že bude pěkně. Hned ráno se objevili přátelé ze Slovenska, takže stihli zahájení soutěže. Bylo to fajn, protože od první jízdy se jednalo o mezinárodní závod 😊. Průběžně ještě dojížděli další soutěžící a připojovali se do probíhajících jízd. Za pohodové atmosféry, slabšího větru a někdy velkých vln se odjely všechny tři jízdy, kterých se účastnilo cca 14 až 16 lodí.

Malá vsuvka: v pátek při dokumentování akce měl Pepa nápad vyfotit každého závodníka s jeho lodí. Skoro se mu to povedlo, jediný, kdo se momentce se svým modelem vyhnul (ač asi neúmyslně), přestože už byl v pátek s námi, byl Pavel Urbančík. Pepa se tímto Pavlovi omlouvá, že ho nechal proklouznout 😊😊.

Večer pod stanem došlo také na kytary. Rosťa Dyba a Peter Podhorný se nám postarali o dobrou zábavu, a kdo chtěl, měl možnost zazpívat si spolu s nimi. Bylo to super, díky!!

Sobotní ráno bylo opět zalité sluncem. Před první jízdou přijeli neohlášeně jen na sobotu Jakešovi – podívat se, zajezdit si a zase večer domů. V sobotu také přijela Petra Kotlárová se svou rodinou, jenže vzhledem k daleké cestě až ze Slezska první jízdu nestihla. To však nebyl jediný zádrhel. Péťa totiž zapomněla doma kýl od své lodi. Nejdřív z toho byl velký smutek, ale pak se našlo řešení. Naše loď Machichaco do té doby zahálela, protože Pepa nejezdil vůbec a já jednu jízdu v pátek.  A tak se jí chopila Petra a mohla se zařadit mezi ostatní závodníky. Jen pro Vaši informaci uvádím, že na Dářku bylo 22 lodí. Myslím, že na vodě všechny najednou nebyly ani v jedné jízdě, protože občas měl někdo technickou, ale účast je to skvělá. A vidět na této relativně malé trati tolik krásných maket pohromadě byl fantastický zážitek.

V pauze mezi první a druhou jízdou jsme se všichni rozešli na oběd – někdo na hráz, někdo do kempu, někdo na Baštu. Když jsme se s Láďou a Irenkou vraceli, zatroubilo nám za zády auto, až jsem nadskočila. A z toho auta na nás mávali Jakubíci. To nikdo z nás nečekal, protože i když jsme s nimi někteří mluvili, nevypadalo to, že by se chystali na výlet na Dářko. Bylo to bezva, všichni jsme je rádi viděli. Navíc Miloš se hned chopil role „hlásné trouby“ a za Irenku druhou jízdu startoval. Miloš to nezapomněl a Irča aspoň šetřila hlas 😊.

V sobotu po poslední jízdě spočítala Irenka výsledky a mohli jsme vyhlásit vítěze a předat ceny. Jak jsem již psala, Jakešovi po vyhlášení odjížděli, a také Petr Lukeš s Kubou sbalili Betynu a jeli domů. Tady musím poznamenat, že z Kuby je šikovný mladý muž a Pepa v něm měl skvělého parťáka při akcích v záchranném člunu.

Ještě jedna vsuvka: kromě lodí si někteří přivezli i jiné „hračky“. Milan Kroupa a Michal Medvěděv předvedli své bagry, Pavel Urbančík nám ukázal v akci nepřekonatelné ótéčko a Pragu V3S.

V neděli nás čekala regata. Meteorologové se tentokrát bohužel nespletli, bylo skoro bezvětří. Přesto v hodinovém závodu startovalo 17 lodí a jen jedna z technických důvodů jízdu nedokončila. Následovalo vyhlášení výsledků regaty, rozloučení, sbalení lodí a všeho materiálu a pak už jsme se všichni rozjeli domů.

V závěru chci poděkovat všem za pohodové společné čtyři dny u vody. Velký dík patří Irence, Vláďovi, Martině a Mirce, kteří poctivě sledovali a zapisovali výkony soutěžících. A ještě mám jednu poznámku. Tolik lodí na vodě a tak málo kolizí – to vypovídá o tom, že všichni se snažíme jezdit ohleduplně a taky jsme se hodně zlepšili. Prostě já to říkám pořád – u lodiček je dobře. Těším se na Vás příště!!!

Text: Lenka Mrákotová
Foto: Mrákotovi

Další fotky od Slezské sekce zde...

Výsledky k nahlédnutí