Úvod > Setkání > Z akcí > Těrlicko 2012

Těrlicko 2012

30.10. 2012 | Z akcí Vložil(a): Jirka

KR_051_001B

Lenka Mrákotová

Tak jsme se podruhé sešli na severní Moravě na břehu Těrlické přehrady. Protože se jednalo o poslední společné setkání milovníků plachetnic u vody, můžu určitě za všechny zúčastněné říci, že jsme se moc těšili. František Chmelka opět objednal skvělé počasí a bezva atmosféru jsme si vykouzlili sami. Většina účastníků přijela už ve čtvrtek, takže hned v pátek ráno byla zahájena příprava lodí a závodníků na první jízdu. Účast byla hojná a mezinárodní, přijeli i kolegové ze Slovenska a z Polska. Proto se také pořadatelé v pátek rozhodli pro jízdy po kategoriích. Samostatnou jízdu tedy absolvovaly modely NSS - A, následovala jízda modelů NSS - B, ke kterým se připojily modely RG 65.

František nám připravil důmyslnou trať. Musím říci, že většina z nás se ptala minimálně 2x, jak se vlastně jede. Dopoledne docela foukalo, což některým modelům a závodníkům na vodě působilo problémy. Byli i tací účastníci, kteří to již balili ( i já), ale protože v tomto kolektivu panuje přátelská atmosféra a vzájemná podpora, nakonec závod dojeli (děkuji Marcelko :-). Také musím konstatovat, že díky velkému větru přestaly některé lodě komunikovat se svými lodivody a vydaly se na vlastní pěst probádat těrlické vody. Naštěstí došlo včas k zahájení záchranných akcí a všechny modely se relativně v pořádku ocitly na břehu.
Odpoledne šel vítr spát a z poslední jízdy kategorie NSS - B museli pořadatelé některé modely svézt ke břehu záchranným člunem. Takové zvraty jsme od větru skutečně nečekali!!
V sobotu jsme se opět probudili do pěkného dne. Jen vítr chyběl, no stále jsme měli naději, že se přeci jen na nás přijde podívat. Kvůli absenci větru se pořadatelé rozhodli pro společné jízdy obou základních kategorií s tím, že modely RG 65 pojedou samostatnou jízdu. Upřímně, byla to zkouška trpělivosti všech zúčastněných, protože nefoukalo a nefoukalo. Vydržet a dojet do cíle chtělo opravdu pevné nervy a tunu trpělivosti :-). Myslím, že většina z nás byla ráda, když protnula cílovou rovinku.
I když nerada, musím na základě připomínky mého muže přiznat, že v sobotních jízdách občas fouklo, ale to byly výjimky potvrzující bezvětrné pravidlo soboty.

V sobotu večer nás přepadl déšť. Chvíli jsme se snažili vzdorovat se slunečníky a deštníky, ale déšť byl vytrvalejší než my, a tak jsme se výjimečně brzy odebrali na kutě, přestože stolečky se prohýbaly pod jídlem i pitím.
Noc byla plná šumění deště a mnozí z nás přemýšleli, jak asi dopadne regata a zda vůbec déšť dá pokoj a alespoň ráno půjde spát. Myslím, že síla našich myšlenek způsobila, že ráno jsme vstávali opět do nedělního slunečného dne, což nás mile překvapilo. Bohužel, opět ani nefouklo. Čekala nás regata a my přemýšleli, jakým způsobem by se daly lodě okolo bójek postrkovat, když hlavní a nejdůležitější pohon nám je opět odepřen. Navíc František vymyslel trať ďábelsky dlouhou a ještě nám zkomplikoval život tím, že při břehu bylo mělko a museli jsme se držet v určitém koridoru. (Teď předbíhám, ale někteří nedbali dobře míněných rad a skutečně uvázli na mělčině u břehu!!) Naštěstí díky nepřízni větru jsme měli jet jedno kolo a finito.
Po odstartování regaty se střídaly chvilky bezvětří s chvilkami, kdy lehce dýchalo. Záleželo hodně na štěstí, kde se která loď nacházela v okamžiku „poryvu větru“, protože pokud byla na správném místě, proplula rychlejším tempem slušnou část trati. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že by snad mohlo začít foukat, a to byl kritický okamžik, ve kterém se pořadatelé s některými závodníky rozhodli, že se pojedou v regatě dvě kola!!! Mělo to tragický dopad na minimálně dvě třetiny účastníků a většinu z nás to stálo hodně duševního úsilí dojet do cíle. Po výše uvedeném rozhodnutí totiž opět přestalo foukat :-). Někteří to vzdali, někteří se trápili až do úplného konce.

A nyní celkové zhodnocení víkendu: bylo to úžasné, pro mě osobně trojnásobně úžasné a Vy, co jste byli na místě, víte proč :-). František se zhostil role pořadatele opakovaně výborně, jen bych se přimlouvala, aby příště kromě sluníčka objednal i „vítr příhodný a stálý“. Myslím, že se utužily mezinárodní vztahy, vzájemně jsme si přáli úspěch a „stavitelé lodí“ si vyměnili určitě spoustu důležitých informací. Na akci se objevily i nové modely (Kirke od Štefana Abela a Britania od Jaroslava Peška), které všichni zúčastnění obdivovali a chválili. Britania byla na vodě poprvé a myslím, že Jarda bude mít v zimě co dělat, protože těrlická voda odhalila na trupu problém k řešení. Těrlicko také přineslo do soutěže více žen, už jsme tři, hurá!!! Prostě super akce a už se těším na Kristýnu, snad tu zimu nějak přežijeme spolu s mobily a maily :-).

Těším se na Vás všechny.

Lenka Mrákotová