Povídka o ničem
Tak rád bych napsal nějaké povídání z loděnic, ale zatím není moc o čem. Pokračování stavby HMS Pickle stojí. Tradičně se vymluvím na svou lenost, která začíná dosahovat alarmující výše! Také mám na stole rozdělanou jednu malou footynu a na papíře si pohrávám s dalším Céčkem… Ne, zase lžu. Na papíře mám už asi 3 lodě, ale plány MUSÍ zůstat ve skříni, dokud NEDODĚLÁM ty rozdělané…
Avšak v loděnicích se nejenom staví lodě nové, ale renovují se i ty stávající, aby se mohly blýsknout i v nadcházející sezóně. Nebo aspoň, jako v mém případě, byly způsobilé udržet se na vodě. Jak mi dáte jistě za pravdu, kolem takové dřevěné lodě je vždycky plno práce. Ne nadarmo se říká, že loď je hotová, až když se tříští o útesy…
Poslyšte příběh o tom, kterak jsem šel málem ke dnu.
Stalo se to vloni v Jinolicích při regatě. Poslední závod sezony. Někde na vrcholovce jsem se potkal s Reném Walentou. Hrozivé třesknutí bylo slyšet až na břehu. Renkovi nic nezazlívám. Na tu vzdálenost se už špatně odhaduje boční odstup lodi. Obzvlášť když je tam těch lodí celý chumel. Navíc jsem si sám nebyl jistý, jestli jsem za srážku nemohl já. Situace byla dost nepřehledná. Každopádně lodě se nezamotaly, bóji jsme objeli, a po přátelské domluvě, kdy jsme se navzájem omluvili za karambol, jsme pokračovali dál v plavbě. Ke konci závodu se mi však zdálo, že má loď pluje nějak pomaleji - ztěžka. Pořád se mi nedařilo předjet Piráta, s kterým jsem se už chvíli přetahoval. Po skončení regaty jsem zjistil proč asi… Trup byl plný vody, přestože předchozí jízdy byl suchý.
V neděli před odjezdem jsem ještě pečlivě obhlédl trup a objevil na levoboční přídi, nepatrnou prohlubeň. Tudy mi asi půl hodiny v tichosti tekla dovnitř voda. Tak, jak říká vždycky Šurda: „Je to kontaktní sport.“ Já s ním souhlasím, někdy se to nedá uhlídat, ale jedním dechem dodávám, že bych se bez podobných kontaktů klidně obešel… Tak, konec příběhu z Jinolic a následuje pokračování...
Foto-příběh z loděnice: Kterak jsem zaplácl díru.
První obrázek ukazuje vcelku nenápadné poškození (V odborné terminologii takzvaný „ťukanec.“) Po seškrábnutí laku se objevuje plný rozsah poškození. Na obrázku je prasklá plaňka vmáčklá dovnitř. Další obrázek - jen pro ilustraci jsem si páskou označil rozmístění žeber. Náraz šel přímo mezi žebra 13 a 14. Zajímalo by mě, zda by obšívka vydržela, kdyby šel náraz přímo na žebro?
Článek o Ničem 001
Článek o Ničem 002
Článek o Ničem 003
Loď na dalším obrázku položená na bok – tak, aby se dalo líp pracovat. Díra byla zalitá epoxidovým lepidlem. Snad to bude držet. Lepidlo mělo snahu stékat k jedné straně. Na třetím obrázku je vidět ořezání a obroušení přečnívající části vytvrzeného lepidla.
Článek o Ničem 004
Článek o Ničem 005
Článek o Ničem 006
Následovalo přetmelení dvousložkovým polyesterovým tmelem na dřevo. Tmelil jsem nadvakrát. Po prvním přetmelení a vyhlazení tam totiž byla v jednom místě malá prohlubeň. S tímto povrchem na druhém obrázku jsem byl už spokojený. Tmel jsem nebrousil, ale škrábal cidlinou. Následovala „kamufláž“. Tupoval jsem štětcem opravované místo vodovým mořidlem stejné barvy jakou je natřený i zbytek trupu. Vždy jsem místo nechal uschnout a pak natupoval další vrstvu. Po několika vrstvách se povrch sjednotil. Kdybych to prostě přetřel černou barvou, bylo by to asi rychlejší, ale měl jsem trochu strach, aby tam nebyl tak vidět barevný rozdíl. Nejspíš zbytečně.
Článek o Ničem 007
Článek o Ničem 008
Článek o Ničem 009
Po přelakování a trup je (skoro) jako nový. (Teď když tak koukám na tu fotku, tak celý ten trup asi ještě přetřu jednou vrstvou laku…) Tak se ještě mrkněte na mou dílnu…
Článek o Ničem 010
Článek o Ničem 011
Páni, taková blbost a já popsal celou A4. Doufám, že do loděnic přispějí i ostatní, i kdyby to bylo jen pár fotek. (Jsem totiž hrozně zvědavý.) Já to těžko zachráním ;o)
Milan Dvořák
Diskutujte
tak vidím že jsem udělal kravinu , když jsem si nenafotil ,,zásahy" na ,, Blunosu" který jsem se po letech rozhodl trochu opravit ,Jak jsem slepej, tak jsem nevšiml , že mám podobný zásah v trupu jak mněl Mílan, kousek nad vodoryskou na levé straně, asi čísel od přídě ,Laminát byl ale jako planžetový ventil, někdy vodu propustil někdy ne ,Už je opraveno ,Druhou ,,prdu" jsem dostal, do brlení v místě kormidelního kola, kde celý bort byl vylomený,Ale v životě mám štěstí , že byl vynalezen epox 1200 a mám ho dost .Tak ještě až bude teplej,tak to stříknu ,Prostě je to kontaktní sport ! ale kurna hezkej
Obecně je zakopaný pes v tom, že je podle pravidel vrcholovka o dost dál, než většina z nás bezpečně vidí, jestli je od vedlejší lodě alespoň půl metru daleko.
Někdy jsou i dva metry málo... Ale jak píšeš. Nejjistější je nechat všechny za zádí, a před sebou jen volné bóje... Málokdy se to povede.
Proto na to jdu opačně a nechám všechny ujet. Je to dobré řešení, než Tě začnou o kolo předjíždět.
Milane, měl jsi mu ujet a nic by se nestalo ;-).
Dík za článek..
😀
Dík za zveřejnění. :-)
Akcí: 17
Uživatelů: 117
Lodí v registru: 3
16.10. Těrlická plachta 2024
07.10. Footy & minisail
17.09. Jinolice 2024
24.08. Jinolice 24
Příště foť. My, co spravujeme všelijaké weby a časopisy, trpíme nedostatkem materiálu. Tvůj generační souputník Jirka Voráček se do modelářského časopisu umí podělit i o to, že Fabií srazil srnku ;-).