HMS Pickle 6

Ploutev s bombou jsem si nejprve narýsoval na čtvrtku a vystřihl. Tuto šablonu jsem používal po celou dobu konstruování balastu. Mimochodem jsem se rozhodl snížit ponor z povolených 200 % pro lodě s příčným oplachtěním NSS- C, na pouhých 150 %. Takže kdybych plul někdy bez příčného oplachtění jedná se z hlediska pravidel o plnohodnotné Béčko. Výpočet mi navíc tvrdí, že příčná stabilita by měla být pořád dostatečná. Tak uvidíme na vodě, jestli umím ještě počítat…
Jako ploutev by šla použít nejspíš i rovná plná deska vepředu zakulacená a vzadu zašpičatělá. Já jsem se však rozhodl zkomplikovat si život a použít nějaký profil. Propátral jsem internet a hledal co se tak používá na kýly skutečných lodí. No, je to alchymie. Teda věda. Člověk, aby byl inženýr… Nakonec jsem tedy zvolil nějaký náhodný profil NACA. Tuším, že má největší šířku ve 45 % své délky. Kýl má šířku 16 mm, takže ploutev má stejnou šířku a profil jsem pořádně natáááhl na požadovanou délku. Profil jsem si několikrát okopíroval na tiskárně a šel jsem do dílny tvořit…

Začal jsem tím, že jsem otočil trup lodi vzhůru nohama a přelepil kýl izolepou. To, aby se mi na kýl nic nepřilepilo, zatímco na něm budu tvořit. Pak jsem si nalepil papírové šablony profilu na materiál. Kratší žebro je z překližky tl. 1,2 mm a delší žebro ze zbytku laminátové desky tl. 0,8 mm. Od laminátového žebra, které bude přiléhat na kýl si slibuji lepší pevnost a voděodolnost než od překližky. Překvapilo mě, že lepidlo na papír docela dost dobře drží i na laminátu. To jsem nečekal. Dobré vědět. Vyřízl jsem obě žebra, vypiloval do požadovaného tvaru a vyvrtal otvory. Některé otvory jsou pro vodící tyče procházející skrz žebra do kýlu a ostatní otvory byli plánované pro zalití vnitřku ploutve epoxidovou pryskyřicí… 
Dvě krajní vodící tyče jsou z nerezové kulatiny o průměru asi 7,9 mm a pasují do pouzder v kýlu lodi z nerezové trubky o vnitřním průměru 8 mm. Prostřední vodící tyč je z nerezové závitové tyče také 8 mm. Úplně vepředu je ještě jeden mosazný vodící čep o průměru 6 mm. Povrch průchozích nerezových tyčí jsem zdrsnil pilkou na železo mělkými zářezy, aby lépe držely v ploutvi a v bombě. To, co trčí nad ploutev zůstalo hladké (kromě závitové tyče). Trochu to připomíná armovací tyče do betonu. Když jsem to celé sestavil, vypadalo to trochu jako křídlo letadla. Náběžná hrana je ze dvou hranolků 5x5 a 6x6 mm. Celou ploutev jsem opláštil překližkou tl. 0,8 mm. Vršek ploutve byl zakryt proužkem z překližky tl. 0,4 mm. Krásně se tam prohnula. Celé to bylo poslepované vteřiňákem, jen na náběžné a odtokové hraně jsem pro jistotu použil epoxid. Ještě zaoblit náběžnou hranu a tím jsem měl tvar ploutve hotový…
 

Dále bylo v plánu vylít vnitřek ploutve nějakou vhodnou pryskyřicí. Výpočet ukázal, že bude potřeba asi 300 ml. Zkoumal jsem na internetu, jakou pryskyřici použít. Pořád se mi vnucovali nějaké odlévací pryskyřice na vylévání stolů a zalévání šperků a podobné nesmysly. Nakonec jsem prostě zašel do barev a laků na rohu ulice a koupil pixlu EPOXI 1200. Nikdy jsem s tím nepracoval, a přitom je to prý klasika. Tak jsem to chtěl vyzkoušet. Jak je při vylévání ploutve ukázalo, nebyla to úplně dobrá volba, alespoň ohledně zpracování. Zajímavý mísící poměr 100:6,5. A pryskyřice byla hustší, než jsem si představoval. Táhla se jako hustý med. A nešla skoro umíchat. Na lepení asi dobré ale už bych s ní nic takto nezaléval. Příště něco tekutějšího. Ale v ten okamžik už nebylo zbytí. Pryskyřice už byla namíchaná v plechovce!  Narychlo jsem tedy zvětšil otvory v žebrech aku-vrtačkou a pryskyřici lil dovnitř, a nakonec i pomocí špachtle vtlačoval pod tlakem dovnitř do útrob ploutve, až začala pryskyřice pomalu vylézat sousedními otvory. Po určité době, co pryskyřice neochotně zatekla dovnitř a usadila se a odvzdušnila se, (nebo se začala smršťovat?), jsem ještě trochu dolil navrch. Možná že v některých místech není ploutev vylitá uvnitř zcela (podezřívám trochu odtokovou hranu), ale okolo vodících tyčí je to zalité řádně. Po vytvrzení epoxidu se z ploutve stal tuhý kus s pevně zalepenými vodícími tyčemi. Ještě jsem zkusmo dloubal špendlíkem do překližky, v místech kde mi to přišlo duté. Ale nepodařilo se mi nic propíchnout tak snad je to zalité dostatečně…

Mimo mísu: Jednou jsem někde četl hezké moudro, které znělo asi nějak takto: Míra zkušeností je přímo úměrná množství zničeného materiálu. Vzpomněl jsem si na něj během zalévání ploutve…

Dále bylo třeba provrtat bombu třemi otvory pro vodící tyče. Abych to neměl tak jednoduché, otvory neprocházejí kolmo na podélnou osu bomby, ale jsou pod určitým úhlem. Přemýšlel jsem jak do toho. Nakonec jsem si zhotovil takovou bedýnku či spíš vrtací přípravek, kde byla bomba pevně uchycena. Na bocích bedýnky byly narýsované a vyvrtané otvory v požadovaných místech. V tomto přípravku jsem odvrtal otvory skrz bombu. Vrtal jsem opatrně z obou stran a byl jsem v celku překvapen, že jsem se uprostřed bomby i sešel. Špony z vrtání krásně padaly do krabičky a na stole bylo čisto. Nejdřív jsem vrtal vrtákem 8 mm a po setkání děr uprostřed projel díru vrtákem 10 mm, aby byla vůle pro případné odchylky a aby bylo kam nacpat epoxidové lepidlo. Nakonec jsem ve vyvrtaných otvorech ještě prořízl závit, aby epoxidové lepidlo drželo i mechanicky. Prostřední díru jsem zespodu ještě rozšířil plochým vrtákem. Vzniklo tak zapuštění pro matku s podložkou, která pevně spojuje bombu s ploutví…
 

Zbývalo slepit bombu s ploutví. Ploutev se v bombě trochu viklala. Tak jsem využil bedýnku a upravil jí na přípravek pro zalepení ploutve rovně na osu bomby. Po vytvrdnutí epoxidového lepidla jsem ještě dotmelil vršek bomby. Olověný odlitek byl nahoře trochu spláclý, asi jak olovo chladlo. Nakonec jsem vykytoval i spoj mezi ploutví a bombou a pomocí kovové tyčky vytvaroval plynulý přechod mezi oběma díly.
 Po zabroušení kytu, jsem výsledný celek oplácal třemi vrstvami laminátu. Zespodu jsem „pro štěstí“ položil asi 5 vrstev tkaniny, až zase budu někdy, třeba na Velkém Dářku, leštit kýlem betonový břeh. Použitá je pryskyřice L 285 a tkanina 80 g/m2. Každou vrstvu jsem laminoval v několika krocích. Nejdříve vršek, kde trčí vodící tyče. Tam je položená jen jedna vrstva tkaniny. Po vytvrdnutí a ořezání přesahující tkaniny jsem olaminoval jeden bok ploutve. Po vytvrdnutí druhý bok ploutve a opět po vytvrzení otočil celek vzhůru nohama a olaminoval spodek bomby. A tak pořád dokola třikrát za sebou. Tím se z obou dílů stal jeden jednolitý nerozebíratelný kus.
Ještě mi zbývá nějaká ta povrchová úprava. Tmelení, broušení a stříkání barvy. Ale zatím čekám na nějaké lepší venkovní počasí… 

Mezitím byl trup lodi a pouzdra pro nerezové tyče také vyztuženy. Původně bylo v plánu že balast bude viset jen na jedné matce. Proto byla uprostřed, v těžišti bomby zalepená jedna závitová tyč. Později jsem toto řešení přehodnotil a rozhodl se ještě na přední nerezové tyči vyříznout závit M8. Tím jsem zatížení bomby na kýl malinko rozložil. Je vidět že loď vzniká organicky, živelně a bez nějakého pořádného plánu…  
Dále se chci pustit do kormidla a chtělo by to konečně vyřešit strojovnu. To bude teprve sranda. Ale teď mám na stole ještě stěžňové kroužky…

Tak to je asi tak vše přátelé, z novinek z mé loděnice. Doufám, že se také někdo pochlubí něčím novým či zajímavým ze své dílny, i kdyby to bylo jen pár fotek.

Milan
 

P.S. Odkazy na předchozí díly: HMS Pickle 1, HMS Pickle 2, HMS Pickle 3, HMS Pickle 4, HMS Pickle 5